KRVEŽROUTI

Titáni a formování vesmíru

Nikdo přesně neví, jak vlastně vesmír vznikl. Někteří tvrdí, že katastrofická kosmická exploze poslala nekonečné světy do obrovské Velké Tmy, světy, které jednou ponesou životní formy zázračné a ohromné rozmanitosti. Ostatní věří, že vesmír byl stvořen jako celek všemohoucí bytostí. Ačkoliv přesný původ vesmíru zůstává nejistý, je jasné, že rasa mocných bytostí povstala, aby přinesla stabilitu rozličným světům a zajistila bezpečnou budoucnost pro bytosti, které ji budou následovat v jejích stopách.

Titáni, obrovití bohové s kovovou kůží z dalekých částí kosmu, prozkoumali nově narozený vesmír a začali pracovat ve světech na které narazili. Utvářeli světy vztyčováním mohutných hor a hloubením nekonečných moří. Rozdýchali oblaka a větry do bytí. To všechno bylo součástí jejich nezměrného a prozíravého plánu na vytvoření řádu místo chaosu. Také dali nižším rasám moc k pečování o své dílo a k udržování celistvosti vzniklých světů.

Vedeni elitní skupinkou známou jako Pantheon, Titáni vnesli řád do stovek milionů světů, rozptýlených ve Velké Tmě během prvních dnů tvoření světa. Laskavý Pantheon, který usiloval o ochranu těchto světů, byl vždy ostražitý vůči hrozbě útoků od ničemných bytostí z Netheru. Nether, mezihvězdná dimenze magie chaosu, která spojovala nesčetné světy vesmíru, byl domovem nekonečného počtu Démonických bytostí, které usilovaly jen o zničení života a pohlcení žijícího vesmíru. Titáni, neschopni přijmout zlo v jakékoliv formě, usilovali o nalezení cesty k zastavení neustálé hrozby v podobě Démonů.

Sargeras a zrada

V průběhu času Démoni dokázali nalézt cestu do mnoha světů Titánů, a tak Pantheon vyvolil svého nejlepšího válečníka, Sargerase, do první linie obrany. Sargeras, vznešený bronzový obr, plnil své úkoly po nespočetná tisíciletí, vyháněl a ničil Démony kdekoliv, kde na ně narazil. Během bojů narazil Sargeras na na mocnou démonickou rasu. Nathrezim, také známí jako Dread Lords (Páni děsu). Tato rasa upírských Démonů si podrobila množství obývaných světů. Ovládla jejich obyvatele a obrátila je k Temnotě. Hanební Nathrezim štvali jednotlivé národy proti sobě. Vzbuzovali v nich bezmyšlenkovitou nedůvěru a nenávist. Sargeras Nathrezim snadno porazil, ale jejich zkaženost na něj hluboce zapůsobila. Neschopen přijít na původ této zkaženosti, začal Titán sklouzávat do sklíčenosti. Navzdory své rostoucí depresi, Sargeras vesmír těchto démonů zbavil. Chytil je do pasti v rohu Twisting Netheru.

Jak pochyby a nejistota postupně ovládaly Sargerasovy smysly, postupně ztrácel jakoukoliv víru, jak v jeho poslání, tak i v Titánskou vizi uspořádaného vesmíru. Nakonec začal věřit, že představa pořádku byla bláhovostí, a že chaos a zkáza jsou jedinou jistotou v temném a osamělém vesmíru. Jeho společníci Titáni se pokusili přesvědčit ho o jeho omylu a zklidnit jeho zuřící emoce, ale Sargeras jejich míněním opovrhoval. Sargeras navždy opustil jejich řady a vydal se hledat vlastní místo ve vesmíru. Ačkoliv byl Pantheon z jeho odchodu velmi zarmoucen, Titáni nikdy nemohli předpovědět, jak daleko jejich ztracený bratr může zajít.

Jakmile Sargerasovo šílenství pohltilo i poslední známky jeho ušlechtilého ducha, začal věřit, že za neúspěch stvoření můžou sami Titáni. Rozhodl se tedy, že zničí všechnu jejich práci v celém vesmíru. Chtěl toho dosáhnout vytvořením nezastavitelné armády, která uvrhne celý vesmír v plameny.

Dokonce i Sargerasova Titánská podoba se v důsledku zkaženosti, která zamořila jeho kdysi vznešené srdce, změnila. V jeho očích, vlasech a vousech vypukl oheň a jeho bronzová kůže se potrhala, aby mohla odkrýt nekonečnou zásobu ohromné nenávisti.

Ve svém běsnění zničil Sargeras vězení Nathrezimů a osvobodil tyto odporné Démony. A tak se tyto vychytralé příšery rozhodly sloužit tomuto temnému Titánovi, kde jen to bylo možné. Po čase narazil Sargeras na planetu jménem Argus, kde potkal rasu Eredarů, kteří měli přirozený cit pro magii, vybral si tři šampióny - Archimonda, Kil'jaedena a Velena. Nabídl jim nesmírnou magickou moc, za jejich služby pro něj. Velen jako jediný odmítl a s hrstkou Eredarů emigroval na Draenor.

Prvním krokem, který učinil Kil'jaeden, bylo zotročení upířích Pánů Děsu. Páni děsu mu sloužili jako osobní agenti, kteří po vesmíru pátrali po primitivních rasách, které by mohli zkazit a přivést do obětí jejich pána. První mezi Pány Děsu byl Tichondrius. Tichondrius sloužil jako Kil'jaedenův dokonalý voják a byl odsouzen k roznášení Sargerasovy plamenné vůle do všech temných zákoutí vesmíru.

Mocný Archimonde si také pořídil vlastní agenty. Vyvolal zlomyslné Pány Pekel a jejich barbarského vůdce, Mannorotha Ničitele. Archimonde doufal, že má konečně dostatečnou sílu k zastavení stvoření všeho života.

Jakmile Sargeras uviděl, že jeho armády jsou shromážděny a připraveny uposlechnout každý jeho rozkaz, vypustil své bouřlivé síly do ohromné Velké Tmy. Poté nazval svoji armádu Plamennou Legií. Ani do teď není jasné, kolik světů zničili a spálili při jejich Planoucí křížové výpravě.

Staří bohové a vytváření Azerothu

I přes šílenost Sargerase a jeho záměru zničit jejich nesčetnou práci, pokračovali Titáni v pohybu ze světa do světa, formující a organizující každou planetu pro to, pro co se hodila. V průběhu jejich cesty narazili na malý svět, který byl později známý jako Azeroth. Jak šli Titáni přes prvotní krajinu tohoto světa, narazili na množství nepřátelských elementárních stvoření. Tito Elementálové, ctění jako rasa bytostí nezměrného zla, jsou známí pouze jako Staří Bohové, slíbili, že zaženou Titány pryč a ponechají tak jejich svět nedotčený kovových doteků Titánů.

Pantheon, vyrušený sklonem pro zlo Starých Bohů, vedl válku proti Elementálům a jejich temným pánům. Armády Starých bohů byly vedeny nejmocnějším poručíky: Ragnarem, Therazane, Al'Akir a Neptulem. Jejich chaotické síly se střetávali po celé tváři světa s kolosálními Titány. Ačkoliv byli Elementálové silní mimo rozsah smrtelnosti, nemohli jejich společné síly zastavit mocné Titány. Jeden po druhém Páni živlů padli a jejich síly byly rozptýleny.

Pantheon zničil pevnosti Starých bohů a uvěznil pět zlých bohů daleko pod povrch světa. Bez moci Starých Bohů připoutat jejich bouřlivé duše k fyzickému světu byli elementálové vyhnáni do hlubinných plání, kde mohou mezi sebou zápasit na věky věků. S odchodem elementálů se příroda uklidnila a svět se srovnal do pokojné harmonie. Titáni viděli, že hrozba byla zažehnána a dali se do práce.

Titáni zplnomocnily spoustu ras k pomáhání utváření světa. K vykopání ohromných jeskyní do země Titáni stvořili trpaslíkům podobné hliněné, žijící magické kameny. Na pomoc při vylovení a vyzvednutí země z mořského dna, vytvořili Titáni obrovské, ale mírumilovné mořské obry. Po mnoho věků Titáni hýbali a tvarovali zemi až z toho zbyl jenom jediný perfektní kontinent. Uprostřed světadílu Titáni utvořili jezero jiskřících energií. Jezero, které pojmenovali Studna Věčnosti, zdroj života pro Azeroth. Její mocná energie vyživovala kosti světa a posilnila život k ujmutí se v úrodných zemích. Po čase se rostliny, stromy, příšery a stvořeni všech druhů začali radovat z původního kontinentu. Jak soumrak udeřil na poslední den jejich práce, pojmenovali Titáni první kontinent Kalimdor: „ Země věčného svitu hvězd“.

Dračí břemeno

Titáni byli spokojeni s novou podobou tohoto malého světa a chystali se Azeroth pomalu opustit. Nicméně, ještě před svým odchodem pověřili nejmocnější rasu tohoto světa dohledem na Kalimdorem. Tato rasa měla zajistit aby žádná síla nenarušila jeho klid. V této době zde žilo mnoho dračích vážek. Mezi mini žilo pět mocných vážek, které drželi nadvládu nad ostatními. A byly to právě tyto vážky, které byly Titány pověřeny k vedení tohoto nadějného světa. Nejmocnější z členů Pantheonu předali těmto vůdcům část své moci. Tito vznešení draci se stali známými jako Ohrmoná Vzezření.

Aman’Thul, praotec Pantheonu, uložil část své kosmické moci do velkého bronzového draka – Nozdormu. Praotec zmocnil Nozdorma ke střežení samotného času a hlídání stále se proplétajících nitek osudu. Klidný Nozdormu byl znám jako Věčný.

Eonar, patronka všeho živého, dala část své síly červenému obru Alexstrasze. Alexstrasze se poté vždy říkalo Nosička Života a byla pověřena ochranou všech živých bytostí na celém světě. V důsledku své prvotřídní moudrosti a bezmezného soucitu byla korunována Dračí Královnou a získala nadvládu nad svým druhem.

Eonar také obdařila Alexstraszinu mladší sestru, malou a mrštnou dračiči Yseru, částí přírodního vlivu. Ysera upadla do nekonečného transu, směřující k probouzejícímu Snu Tvoření. Známa jako Snílek měla dohlížet na rostoucí divočinu její zelené říše – Smaragdového Snu.

Norgannon, strážce Titánského učení a vedoucí mág, podaroval modrého draka Malygose částí své ohromné moci. Od té doby se Malygosovi říkalo Splétač Kouzel, strážce magie a skrytého tajemství.

Khaz'goroth, Titánský tvůrce a kovář světa, propůjčil část svém ohromné moci mocnému černému drakovi Neltharionovi. Dobrosrdečnému Neltharionovi, také známému jako Strážce Světa, byla dána nadvláda nad pevninou a hlubinami světa. Ztělesňoval sílu půdy a sloužil jako Alexstraszin největší pomocník.Takto posílení byli mocní draci, poveřeni ochranou Azerothu. S mocnými draky za zády opustili Titáni navždy Azeroth. Naneštěstí to bylo jen otázkou času, než se Sargeras o existenci čerstvě stvořeného světa dozvěděl...

Probouzející se svět a Studna věčnosti

Deset tisíc let před tím, než se lidé a orkové střetli v První Válce, svět Azerothu představoval jediný velký kontinent, obklopený mořem. Tato pevnina, známá jako Kalimdor, byla domovem pro množství rozličných ras a bytostí, soupeřících o přežití proti divokým živlům probouzejícího se světa. V temném středu kontinentu leželo tajemné jezero žhnoucích energie. Jezero, jež bylo později nazváno Studna věčnosti, bylo pravým srdcem magie a přírodní síly světa. Čerpající svou energii z Velké Tmy, fungovala Studna jako mystický zdroj, který vydávala svou silnou energii po celém světě a vyživovala tak život ve všech jeho podivuhodných formách.

Jednoho dne, primitivní klan nočních lidí opatrně doputoval až ke břehům okouzlujícího jezera. Divocí lidé, ovlivněni silou jezera, si na jeho březích postavili primitivní obydlí. Postupem času síla Studny učinila členy kmene silnými, chytrými a téměř nesmrtelnými. Klan přijal jméno Kaldorei, které znamenalo „děti hvězd“ v jejich rodném jazyce. Na oslavu jejich bující společnosti vybudovali okolo jezera mnoho úžasných staveb a chrámů.

Kaldorei, neboli noční elfové, jak se jim později říkalo, uctívali bohyni hvězd Elune a věřili, že ve dne spí uvnitř třpytu Studny. První elfí proroci a knězi studovali Studnu s neukojitelnou zvědavostí, hnáni touhou objevit její nevyslovitelnou sílu a taje. Jak jejich společenství rostlo, prozkoumávali elfové Kalimdor a setkávali se s jeho ostatními obyvateli. Jedinými bytostmi, které byli mocnější než oni, byli prastaří a mocní draci. Elfové zjistili, že draci se považují za ochránce světa a pochopili, že bude lepší jejich tajemství nechat na pokoji.

Díky své výjimečnosti se elfové postupně setkali a spřátelili s mnoha mocnými bytostmi. Jedním z nich byl Cenaurius, mocný polobůh pravěkých lesů. Ušlechtilý Cenaurius byl k učenlivým elfův laskavý a naučil je mnoho o světě přírody. Kaldorei si vybudovali silné cítění k lesů Kalimdoru a oddávali se harmonii přírody.

Jak plynuly zdánlivě nekonečné roky, civilizace elfů se rozrostla jak plošně, tak i kulturně. Jejich chrámy, silnice a obydlí se táhly po celé ploše kontinentu. Azshara, krásná a chytrá elfí královna, nechala postavit na břehu Studny ohromný a obdivuhodný palác, který pojmul její nebližší služebníky. Její služebníci, kterým říkala Quel’dorei nebo „Urození“, plnili každý jejich příkaz a věřili že jsou lepší než zbytek elfů. Ačkoliv královna Azshara byla milována celým svým lidem, Urození byli tajně zbytkem elfů nenáviděni.

Sdílejíc zvídavost vůči Studně Věčnosti, přikázala Azshara urozeným objevit její tajemství a odhalit její pravý význam na světě. Urození se do práce ponořili a studovali Studnu bez přestání. Postupem času přišli na to jak sílu Studni usměrňovat a používat. Jak jejich experimenty pokračovali, Urození zjistili že mohou pomocí nově objevené energie libovolně jak budovat, tak i ničit. Neopatrní Urození si chtěli přivlastnit nebezpečnou magii pramenící ze Studny. I přesto, že Azshara a její pomocníci věděli jak je tato magie nebezpečná, začali ji používat s bezohlednou bezstarostností. Cenaurius a mnoho moudrých elfů je varovalo, že takováto nedbalost může skončit jen obrovskou nehodou. I přesto, Azshara a její následovníci pokračovali v rozšiřování svých stále rostoucích sil.

Jak jejich moc rostla, na Azsharu a Urozené dolehla velká změna. Nadutí Urození začali být na své elfské druhy krutí a přehnaně tvrdí. Temná rouška zakryla Azsharinu bývalou krásu a královna se začala stranit všech elfů s výjimkou Urozených knězů.

Mladý učenec Malfurion Stormrage, který strávil mnoho času studiem učení druidů, začal tušit, že je to právě ohromná moc Studny, která kazí Urozené a jeho milovanou královnu. Ačkoliv si nedokázal představit zlo, které mohlo přijít, věděl, že život nočních elfů se brzy navždy změní...

Válka Prastarých

10 000 let před Warcraftem
Nedbalé používání magie Urozených poslalo zčeřenou spirální energii zpět do Věčné Velké Tmy. Proudící zčeřené energie byli ucítěny cizími myslemi. Sargeras Velký Nepřítel všeho života, Ničitel Světů ucítil tyto mocné proudy a byl tažen k jejich zdroji. Zkoumajíc prvotní svět Azeroth a cítící nekonečnou energii pocházející ze Studny Věčnosti, byl Sargeras pohlcen neukojitelným hladem. Velký bůh bezejmenné nicoty se rozhodl zničit tento svět a vzít si jeho energii.

Sargeras seskupil jeho obrovskou Plamennou Legii a vyrazil ke světu Azeroth. Legii, zahrnující milion ječících démonů, ze vzdálených koutů vesmíru, a démonů hladových po dobývání, a kterou připravili Sargerasovi poručíci, Archimonde Poskvrnitel a Mannoroth Ničitel, byla připravena na úder.

Královna Azshara, přemožena záchvatem její vlastní magie, se stala obětí Sargerasovy obrovské moci a dovolila mu vstoupit do jejího světa. Dokonce i její služebníci Urození se poddali uctívat Sargerase jako jejich boha. Aby ukázali svoji oddanost Legii, pomohli Urození jejich královně otevřít obrovský portál do hlubin Studny Věčnosti.

Když už byly všechny přípravy u konce, Sargeras začal svou katastrofální invazi do Azerothu. Váleční démoni Plamenné Legie vtrhli začali obléhat spící města nočních elfů. Pod vedením Archimoda a Mannorotha se Legie hrnula zeměmi Kalimdoru, nechávajíc za sebou jen prach a popel. Démoní velitelé k zemi přivolávali žhnoucí pekelníky, kteří jako hořící meteority padaly na věže půvabných Kalimdorských chrámů. Skupina planoucích, krvežíznivých zabijáků známých jako Doomguard křižovala pole Kalimdoru zabíjejíc vše co jim stálo v cestě. Bandy divokých, démonických pekelníků zpustošili krajinu bez jediné známky odporu. I přesto, že stateční Kaldoreiští válečníci bránili svou prastarou domovinu. Byli však nuceni krok za krokem ustupovat před běsněním Plamenné Legie. A tak musel Malfurion Stormrage najít pomoc pro jeho lid. Stormrage, jehož vlastní bratr, Illidan, zkušený v magii Urozených, byl rozzloben rostoucí zkažeností mezi vyšší vrstvou. Po přesvědčení Illidana, aby zanechal své nebezpečné zuřivosti, se Malfurion vydal najít Cenaria a shromáždit síly odporu. Překrásná mladá kněžka, Tyrande, se rozhodla provázet oba bratry ve jménu Elune. Ač Malfurion i Illidan sdíleli lásku ke kněžce, srdce Tyrande patřilo jen Malfurionovi. Illidan byl rozzlobený rašícím Malfurionovým románkem s Tyrande, ale věděl že jeho zármutek je nic proti bolesti z jeho magického návyku.

Illidan, u kterého rostla závislost na posilující energií magie, stále bojoval s drtivým hladem po opětovném vstřebání energie Studny Věčnosti. Naštěstí s Tyrandinou trpělivou podporou byl Illidan schopný pomoci jeho bratrovi v hledání poloboha Cenaria. Cenarius, který bydlel v posvátných Měsíčních mokřinách vzdálených od hory Hyjal, souhlasil že pomůže nočním elfům najít starověké draky a získat jejich pomoc. Draci, vedeni obřím červeným kolosem jménem Alexstrasza se poslat své mocné vážky, aby zničili démony i jejich pekelné pány.

Cenarius povolal duše kouzelných lesů, aby povstali stromoví lidé, které vedl proti legii v odvážném pozemním útoku. Když se spojenci nočních elfů přiblížili Azsharařině chrámu a Studni Věčnosti, boj započal. Navzdory síle nově nalezených spojenců si Malfurion a jeho společníci uvědomili, že Plamennou Legii není možno zničit pouze válečnou silou.

I když boj zuřil okolo hlavního města očarované královny, ta čekala jen na příjezd Sargerase. Pán Legie se připravoval na vstup do zničeného světa přímo skrz Studnu Věčnosti. Jak se nepopsatelně velký stín táhl blíže a blíže na povrch Studně Věčnosti, Azshara shromažďovala její nejmocnější Urozené. Pouze sjednocením jejich magické energie dohromady mohli vyčarovat průchod tak veliký, aby stačil pro i pro Titána.

Boj zuřil na pláních Kalimdoru, avšak náhle nastav zvrat v událostech. Detaily byli ztraceny v čase, ale je známo, že Neltharion dračí vzezření země, se rozhněval a jeho plamen, dštící z jeho rozštěpeného já, ho přivedl na temnou stranu. Sám se přejmenoval na Deathwing a pět z jeho soukmenovců odnesl z žáru bitvy.

Deatwingova náhlá zrada byla tak zničující, že těch pět dračích vážek se nikdy nezotavilo. Zraněná a šokovaná Alexstrasza s ostatními vznešenými draky byli nuceni opustit jejich smrtelné spojence. Malfurion Stormrage a jeho společníci byli nyní v beznadějném přečíslení a sotva přežili následný útok.

Malfurion přesvědčen o tom, že Studna Věčnosti je hlavní spoj démonů k fyzickému světu, se rozhodl Studnu zničit. Jeho společníci věděli, že Studna Věčnosti je zdroj jejich nesmrtelnosti a moci, a proto se zalekli tohoto náhlého nápadu. Jen Tyrande viděla moudrost Malfurionovi teorie. Přesvědčila Cenaria i jeho druhy, aby udeřili na Azsharanin chrám a našli cestu jak zavřít Studnu Věčnosti navždy.

Rozdělení Světa

Vědíc že zničení studny by mu zabránilo ve znovu-ovládnutí magie, Illidan sobecky opustil družinu a vydal se varovat Urozené před Malfurionovým plánem. Díky šílenství pramenící z jeho závislosti na magii a bodavou záští k lásce mezi Malfurionem a Tyrande, necítil Illidan žádné výčitky ze zrazení Malfuriona a sympatizování s Azsharou a jejími zástupy. Nad všechno slíbil Illidan chránit Studnu všemi prostředky.

I přes zármutek nad odchodem svého bratra vedl Malfurion své společníky do srdce královnina chrámu. Avšak jak vtrhli do hlavní audienční síně, našli Urozené uprostřed jejich konečného temného zaklínaní. Společné kouzlo vytvořilo nestabilní vír energie uprostřed hloubek rozbouřené Studně. Jak se zlověstný stín Sargerasův blížil k povrchu, Malfurion a jeho spojenci museli zaútočit.

Azshara, která obdržela Illidanovo varování, byla na návštěvu více než připravena. Téměř všichni Malfurionovi druzi padli díky mocným královniným kouzlům. Tyrande se pokoušela napadnout královnu zezadu, ale byla chycena královniným Urozeným gardistou. Ačkoliv stráž porazila, trpěla bolestí z obdržených zranění na rukou. Když Malfurion uviděl svou lásku, poddal se vražednému hněvu a rozhodl se ukončit Azsharanin život.

Bitva zuřila vně i uvnitř chrámu, Illidan se zjevil ze stínů blízko břehů velké Studně. Poklekl ke Studni a do jím, speciálním postupem, vyrobených ampulek nabral třpytící se vodu ze Studně Věčnosti. Přesvědčený o faktu, že démoni rozdrtí civilizaci nočních elfů, plánoval ukrást posvátné vody a nechat si jejich energii jen pro sebe.

Boj mezi Malfurionem a Azsharou poškodil kouzlo Urozených. Nestabilní vír uvnitř hloubek Studně explodoval rozdmýchal katastrofální řetězec událostí, který rozdělil svět navždy. Masivní exploze zničila chrám až k základům a rozeslala ničivá zemětřesení po celém umočeném světě. Zatímco žár bitvy Legie i s nočními elfy zuřil kolem a nad zničeným hlavním městem, kolísající Studna Věčnosti se zbortila sama uvnitř sebe.

Výsledný tragický výbuch rozbil zemi a zakryl nebe.

Jak otřesy z imploze Studně vylekali kosti země, moře se vyřítila zaplnit otevřenou ránu v zemi. Téměř osmdesát procent hmoty tvořící zemi Kalimdoru, bylo rozprášeno a zůstalo pouze několik oddělených světadílů obklopující nové běsnící moře. Uprostřed nového moře, kde kdysi stála Studna Věčnosti, teď byla prudká bouře ohromné zuřivosti a chaotické energie. Tato strašlivá jizva, známá jako Maelstrom nikdy nepřestane v jejích zběsilých vývrtkách. Bude tam navždy, aby připomínala strašlivou katastrofu…a jako utopie éry, která byla ztracena navždy.

I přes nepříznivé vyhlídky se královně a její Urozené elitě podařilo přežít boží soud. Mučeni a kroceni silami, jež vypustili. Byli královna Azshara a její společnost táhnuti dospod vzteklého moře implozemi Studně Věčnosti. Prokletí a transformováni nabyli nových tvarů, tvarů ohavných hadích nagů. Azshara samotná, rozšířená nenávistí a hněvem se stala monstrózní zrůdou, odrážející zlostí a zlobou, jež byla vždy v skrytá uvnitř její duše.

Tam pod vírem Maelstromu, vybudovali Nagové nové město, ve kterém by mohli obnovit jejich moc. Bude to trvat více jak deset tisíc let než se nagové ukáží pozemnímu světu.

Hora Hyjal a Illidanův dar

Nemnoho nočních elfů co přežilo strašnou explozi vyrazilo na narychlo vyrobených vorech k nejbližší pevnině na obzoru. Snad jen díky přízni Elune přežili Malfurion, Tyrande a Cenarius. Unavení hrdinové souhlasili, že povedou ty co přežili k vytvoření nového domova pro jejich lid. Jak mlčky cestovali po novém moři, zkoumali vrak jejich světa, který stvořili svým nápadem. Ač byl Sargeras a jeho Legie odtrhnuta od tohoto světa, hrdinové museli přemýšlet o strašlivé ceně, kterou si vyžádalo toto vítězství.

Bylo zde i mnoho Urozených, kteří přežili výbuch bez jediného škrábnutí a ti se vydali na cestu k nové zemi společně s ostatními nočními elfy. I přes jisté pochybnosti o motivech Urozených, byl Malfurion přesvědčen, že nemohou způsobit žádné škody bez energie Studny.

Jak unavení noční elfové dorazili na břehy nové země,spatřili, že svatá hora Hyjal přečkala neštěstí. Hledajíc nový domov, kde by se noční elfové znovu usadili, lezl Malfurion a jeho následovníci po svazích hory až došli jejího větrného hřebenu. Při sestupu, do zalesněné prohlubně mezi dvěma obrovskými vrcholy, nalezli malé klidné jezero. K jejich zděšení shledali, že jezero bylo poskvrněno magií.

Illidan, který také přežili katastrofu, dosáhl hřebenu ještě před příchodem Malfuriona. Illidanovo přání bylo udržet toky magie ve světě, a tak vylil jeho nádoby obsahující drahocennou vodu ze Studně do horského jezírka. Mocná energie studny však zapříčinila splynutí v novou Studnu Věčnosti. Illidan jásající nad vítězstvím a věřící, že nová Studna byla dar pro nové generace, byl nepříjemně překvapen, když zjistil, že jeho bratr ho dohnal. Malfurion mu vysvětloval, že magie Studny je vrozeně chaotická a její použití vede pouze k prohloubení zkaženosti a sporům. Přesto se Illidan nehodlal vzdát své magické síly.

Vědíc kam by Illidanovi bezohledné plány nakonec vedli, rozhodl se Malfurion vypořádat se s jeho poblázněným bratrem jednou pro vždy. S pomoci Cenaria, uvěznil Malfurion jeho bratra uvnitř obrovského podzemního vězení do kolečkovaného vozíku, kde zůstane spoutaný a bezmocný do konce věků. Aby se naprosto ujistil o tom, že Illidan zůstane tam, kde má být. Pověřil Malfurion mladou dozorkyni Maiev Shadowsong jako jeho osobního žalářníka.

Protože hrdinové věděli, že zničení nové Studně by mohlo přinést ještě větší katastrofu, rozhodli se, že nechají studnu tak jak je, jelikož Malfurion usoudil, že si elfové nikdy více neosvojí magii. Pod Cenariovým bdělým okem se začali učit tajům druidismu, v naději že sem jim podaří alespoň trochu vyléčit zraněnou zemi a zalesnit jejich milovanými lesy úpatí hory Hyjal.

Strom světa a Smaragdový sen

9000 let před Warcraftem…
Po mnoho let se noční elfové snažili neúnavně obnovit vše na jejich zmučené prastaré domovině. Zanechávajíc jejich zničené chrámy a cesty zarůst, začali noční elfové stavět nová obydlí mezi zelenými stromy a ve stínech hory Hyjal. Časem se z jejich tajemných příbytků vrátili i draci, kteří přežili Rozdělení.

Alexstrasza rudá, Ysera zelená a Nozdormu bronzový se snesli na poklidné mokřiny druidů zkoumajíc ovoce práce nočních elfů. Malfurion, který se stal Arci-druidem nesmírné moci, přivítal mocné draky pověděl jim o stvoření nové Studni věčnosti. To draky poplašilo a začali spekulovat o tom že by s pomocí nové Studně mohla Legie znovu zaútočit. Malfurion a tři draci se dohodli, že musí zajistit, aby agenti Plamenné Legie nikdy nenalezli novou Studnu.

Alexstrasza Životavázač, vložil jeden okouzlený žalud od Studny Věčnosti. Žalud vzbuzený mocí magických vod vyklíčil k životu jako obrovský strom. Mohutné kořeny rostly z vod Studně a při pohledu na korunu se zdálo že se dotýká nebe. Nezměrný strom bude připomínkou spjatosti nočních elfů s přírodou, a jeho životadárné kořeny se roztáhnou do země, aby časem hojili zbytek světa. Noční elfové dali Stromu Světa jméno Nordrassil, což v jejich rodném jazyce znamená „koruna nebes“.

Nozdormu Věčný okouzlil seslal na strom mocné kouzlo, které zapříčiňovalo, že dokud bude Strom Života stát, nikdo z lidu nočních elfů nebude postižen žádnou chorobou ani nemocí.

Ysera Snící také okouzlila Strom života, tentokrát kouzlem, které se váže k jejímu světu, nadpozemské dimenzi známé jako Smaragdový sen. Smaragdový sen, obrovský stále se měnící svět duší, existoval za hranicemi fyzického světa. Z snu Ysera regulovala příliv a odliv přírody a vývoj světa samotného. Druidi nočních elfů včetně Malfuriona Samotného byli vázáni ke snu skrz Strom Světa. Jako část mystické smlouvy svolili druidi, že budou spát po staletí, aby se jejich duše mohli potulovat po nekonečných cestách Yseřiny Říše snů. Ačkoliv druidé truchlili kvůli ztrátě tolika let v hibernaci, nesobecky souhlasili pomáhat v obchodu s Yserou.

Vyhnanství Urozených

7300 let před Warcraftem…
Jak století přicházela a odcházela, společnost elfů začala sílit a byla rozlehlá po celém lese, který začali nazývat Ashenvale. Mnoho druhů stvoření, která byla hojná před rozdělením, jako furbolgové nebo ostnatci, se znovu objevili a vzkvétaly na nové zemi. Pod dobrotivým vedení druidů se noční elfové radovali z éry nebývalého míru a klidu pod hvězdami.

Mnoho Urozených co přežili Rozdělení žili nepokojně. Stejně jako Illidan před nimi, i oni se stali obětí odnětí, které vycházelo ze ztráty jimi vyhledávané magie. Pokoušeli se čerpat energii ze Studny Věčnosti a jásat nad jejich magickými schopnostmi. Dath'Remar bezohledný, jasný vůdce Urozených se začal veřejně posmívat druidům, že jsou zbabělci, protože odmítají používat magii což bylo podle něj jejich právo. Malfurion a druidi zamítli Dath'Remarovi argumenty a varovali ostatní Urozené, že jakékoliv použití magie bude potrestáno smrtí. V drzém a nešťastném pokusu přesvědčit Druidi o zrušení jejich zákona, rozpoutal Dath'Remar a jeho následovníci strašlivou magickou bouři nad Ashenvale.

Druidové nemohli přinést tolik smrti jejich příbuzným, a proto se rozhodli vyhostit neukázněné Urozené z jejich zemí. Dath'Remar a jeho následovníci byli nakonec rádi, že se zbavili jejich konzervativních příbuzných, nastoupili do podivných lodí a vypluli na širé moře. Nikdo z nich nevěděl co je čeká za bouřlivými vodami Maelstromu, chtěli si udělat vlastní domovinu, kde by mohli bezstarostně praktikovat jejich milovanou magii. Urození, nebo také Quel'dorei, jak je pojmenovala královna Azshara před mnoha věky, nakonec dorazili k západní zemi, kterou lidé nazývali Lordaeron. Chtěli vybudovat jejich vlastní magickou zemi Quel'Thalas, a přestat uctívat měsíc jako noční elfové. Navždy se chopili slunce a jsou známí pouze jako vysocí elfové.

Strážkyně a dlouhé bdění

S odchodem jejich umíněných bratranců se noční elfové znovu zaměřili na ochranu jejich očarované domoviny. Druidové cítil, že čas jejich zimního spánku nadešel a připravili opustit své milované a rodiny. Tyrande, která se stala vysokou kněžkou Elune, žádala svou lásku Malfuriona, aby neodcházel do Yserařina Smaragdového Snu. Ale Malfurion čestně slíbil že vstoupí do Světa snů, při rozloučení řekl kněžce že nikdy nemohou být rozděleni tak dlouho aby to uškodilo jejich lásce.

Zanechána aby chránila Kalimdor před nebezpečími nového světa, shromáždila silné bojovnice z jejích sester. Neohrožené, dobře trénované bojovnice, které slíbili, že budou chránit Kalimdor se stali známými jako Hlídačky. Ačkoliv měli možnost v nejhorším případě zavolat některého z jejich mnoha spojenců, dávali přednost pochůzkám po temných lesích Ashenvale.

Polobůh Cenarius zůstal nedaleko Hory Hyjal v Měsíčních mokřinách. Jeho syny, známé jako Strážci háje, nechal blízko nočních elfů, aby pomáhali Hlídačkám udržovat mír v Ashenvale. Dokonce i Cenariovy plaché sestry dryády se začali objevovat v hojnějším počtu.

Úkol střežit Ashenvale činil Tyrande bez Malfuriona po svém boku, jen málo šťastnou. Jak století, kdy druidi spali, plynuli, její obavy o návraty démonů rostly. Nemohla se zbavit tíživého pocitu že Plamenné Legie je stále tam, tam za Velkou Tmou, plánující odplatu nočním elfům.

Zakládání Quel’Thalasu

6800 let před Warcraftem…
Vysocí elfové vedeni Dath’Remarem opustili Kalimdor a vyzvali na zápas bouře Maelstromu a přežili. Jejich loďstva putovala po zničeném světě po mnoho let a objevili mnoho tajemných a ztracených království během jejich dočasných pobytů. Dath’Remar, který na sebe val jméno Slunokroký (nebo také-„ten co kráčí sluncem“) vyhledal místa magických sil, kde vybudoval nové domovy pro svůj lid.

Lodě nakonec dopluli k břehům království lidí jež je později známé jako Lordaeron. Ve vnitrozemí vysocí elfové postavili osadu uvnitř klidných Tirisfalských mokřin. Po několika letech mnoho z nich začalo šílet. Terorizovalo je prý jakési zlo, které spalo vespod nekonkrétní částí světa, ale to nikdy nebylo dokázáno. A tak vysocí elfové opustili svůj tábor a vydali se k další zemi bohaté na energii.

Jak překračovali elfové drsné hory Lordaeronu, stávala se jejich cesta stále nebezpečnější. Protože byli odříznuti od životadárných sil Studny Věčnosti, zemřelo mnoho z nich díky chladnému podnebí, únavou a hladem. Nejvíce znepokojující byl však fakt, že už nebyli nesmrtelní nebo odolní vůči živlům. Jejich postavy ztratili na výšce a zmizela i fialová barva z jejich kůže. Navzdory jejich útrapám se setkali s mnohými stvořeními, které předtím na Kalimdoru neviděli, objevili i kmeny primitivních lidí žijících a lovících v prastarých lesích. Nejhorší však bylo setkání s žravými a mazanými lesními trolly Zul‘Amana.

Tito mechem porostlí trollové si dokázali zregenerovat ztracené končetiny a uzdravit bolestná fyzická zranění, jenže to byla barbarská a zlá rasa. Amaniho říše se táhla přes většinu severního Lordaeronu a trollové těžce bojovali, jen aby udrželi nechtěné návštěvníky od svých hranic. Elfové začali mít averzi vůči ošklivím a ničemným trollům a zabíjeli je na potkání.

Po mnoha dlouhých letech našli vysocí elfové konečně zemi, jež by připomínala Kalimdor. Hluboko uvnitř severních lesů kontinentu našli zemi Quel’Thalasu slíbili si, že vytvoří mocnou říši, která bude mocí převyšovat jejich Kaldoreiské bratrance. Naneštěstí založili elfové město na zříceninách starověkého trollího města, které pro ně bylo stále posvátné. Téměř ihned začali trollové útočit na elfy.

Tvrdohlaví elfové, nechtějící se vzdát jejich nového domova využili magii, kterou kdysi nasbírali ze Studny Věčnosti a drželi divoké trolly ve výklenku. Pod vedením Dath’Remara se jim podařilo porazit Amanovi trolly, kteří je přečíslovali jeden ku deseti. Někteří elfové, obezřetní k varováním Kaldoreiských bratranců, cítili, že jejich používání magie by na ně mohlo upoutat pozornost vyhnané Plamenné Legie. Proto se rozhodli, že zamaskují jejich země pod ochranou bariérou, která jim bude dovolovat stále používat magii, aniž by se o tom někdo dozvěděl. Vybudovali řadu masivních runových kamenů na mnoha místech okolo Quel’Thalasu. To značilo hranici magické bariéry. Avšak runové kameny nejenže maskovali elfí magii před mezi-dimenzními hrozbami, ale také jim pomohly zastrašit pověrčivé trolly.

Jak čas běžel, Quel’Thalas se stal zářícím monumentem úsilí vysokých elfů a magické zdatnosti. Jeho překrásné paláce byli zbudovány ve stejném stavitelském stylu jako prastaré síně Kalimdoru. Quel’Thalas se stal zářným, klenotem, jež elfové toužili vytvořit. Rada Silvermoon byla pověřena vládou nad městem, ač si dynastie Slunokrokého stále držela špetku politické moci. Skládala se ze sedmi nejvyšších elfích pánů, Rada pracovala na bezpečí elfského lidu a jeho zemí. Obklopeni jejich magickou bariérou nedbali vysocí elfové na stará varování Kaldoreiských bratranců a křiklavě využívali magii téměř ve všech aspektech jejich života.

Téměř čtyři tisíce let žili vysocí elfové v míru uvnitř jejich města. Ale lstiví trollové nejdou porazit tak lehce. Osnovali a plánovali v hlubinách lesů a čekali, zatímco jejich počty rostly. Nakonec mocná armáda trollů vyrazila ze stínů lesů a znovu obléhala svítící věže Quel’Thalasu.

Arathor a války s trolly

2800 let před Warcraftem…
Jak vysocí elfové bojovali za své životy proti divokému náporu trollů, rozptýlené, kočovné kmeny lidí bojovali proti sobě o upevnění své kmenové země. Kmeny nejranějšího lidstva útočili na své osady bez ohledu na rasovou jednotnost a čest. Jen jeden kmen, známý jako Arathi, viděl, že trollové začínají být příliš velkou hrozbou, než aby je mohli ignorovat. Kmen Arathi si přál přivést všechny kmeny pod jeho vedení, aby je mohl sjednotit a postavit se čelem trollí hrozbě.

Po šesti letech mazaní Arathi rozdrtili ostatní kmeny. Po každém vítězství nabídl klan Arathi mír a rovnost porobeným lidem, tím získali jejich věrnost a oddanost. Časem bylo pod jeho vedením mnoho různorodých kmenů a počty jeho armád rostly. Jistí tím, že se mohou udržet proti trollům i elfům, rozhodli se velitelé Arathi, že postaví mocné opevněné město v jižních oblastech Lordaeronu. Městský stát, pojmenovaný Strom, se stal hlavním městem Arathirského státu Arathor. Jak Strom prosperoval lidé z celého obrovského kontinentu se sjížděli na jih, do bezpečí Stromu.
Sjednocena pod jednou vlajkou se z lidí stala silná, optimistická kultura. Thoradin, král Arathoru, věděl, že tajemní elfové ze severu jsou pod stálým obléháním trollů, ale odmítal riskovat bezpečí svých lidí při obraně cizinců. Mnoho měsíců si všichni mysleli, že porážka elfů na severu je jistá, ovšem dokud unavení poslové z Quel’Thalasu nedosáhli Stromu. Thoradin si konečně uvědomil jak velká byla hrozba trollů.

Elfové přesvědčili Thoradina, že ohromná trollí armáda napadne jih, jen co zničí Quel’Thalas. Zoufalí elfové v potřebě vojenské pomoci spěšně slíbili, že naučí vybrané lidi ovládat magii výměnou za pomoc proti trollům. Thoradin, nedůvěřivý k jakékoliv magii souhlasil, že pomůže elfům z nouze. Téměř ihned přijeli do Arathoru mladí kouzelníci a začali školit skupinu lidí v cestách magie.

Elfové zjistili, že ačkoliv jsou lidé vrozeně neohrabaní v užívaní kouzel, vlastnili k ní jakýsi přirozený vztah. Stovka lidí byla vyučena v základech elfského tajemství (ne více než bylo nutné pro boj s trolly). Přesvědčeni, že jejich lidští studenti jsou připraveni pro boj, opustili elfové Strom bok po boku s mocnými armádami krále Thoradina.

Sjednocené armády lidí a elfů se střetly si drtivými armádami trollů na úpatí Alterackých hor. Bitva trvala mnoho dní, ale armády lidí se neunavily a neustoupili ani o krok před trollým útokem. Mladí elfští páni se domnívali, že nadešel čas k uvolnění jejich magie, proti nepříteli. Stovka lidských mágů velké množství elfích kouzelníků přivolali běsnění nebes a uvrhli trollí legie v plameny. Elementární ohně zabraňovali trollům využívat jejich regenerační schopnosti a spalovali je a mučili zevnitř i zvenčí.

Jakmile se trollí armády zlomili a začali utíkat, vyslal Thoradin své vojsko, aby zabilo každého prchajícího trolla. Trollové se už nikdy nevzpamatují z jejich porážky a historie už je niky neuvidí povstat jako jeden národ. Když elfové zjistili, že Quel’Thalas byl zachráněn před zničením, slíbili oddanost a přátelství k národu Arathor a příbuzným jeho krále Thoradina. Vysocí elfové a lidé poté žili pokojně a v míru po mnoho věků.

Tirisfalští Ochránci

2700 let před Warcraftem…
V nepřítomnosti Trollů v severních zemích začali elfové znovu vybudovávat jejich poničenou domovinu. Vítězné armády Arathoru se vrátili zpět na jih do Stromu. Lidská společnost rostla a prospívala, přesto se král Thoradin obával, že Arathor by se mohl rozpadnou, pokud se přetíží. Snažil se tedy aby Strom byl stále ve středu Arathorijské říše a ta, aby se příliš se nezvětšovala. Po mnoha pokojných letech mocný Thoradin zemřel stářím a zanechal mladší generaci volnost, která jim dovolovala expandovat daleko za země Stromu.

Původní stovka mágů, jež byla elfy vycvičená v cestách magie, rozšířila své síly a studovala kouzla do větších detailů. Tito mágové, vybráni kvůli jejich moudrosti a ušlechtilým duším, vždy používali jejich magii opatrně a zodpovědně. Nicméně předali své znalosti mladší generaci, která se magii neučila v přísnosti a nutnosti, kvůli hrozící válce. Tito mladí kouzelníci začali magii využívat ve svůj prospěch bez ohledu na jejich kolegy.

Jak říše rostla a expandovala do nových zemí, mladí kouzelníci se rozprostřeli po jižních zemích. Ovládajíc mystické síly, bránili mágové své bratry před příšerami a umožnili vybudovat v divočině nová města. Nicméně, jak se jejich schopnosti rozvíjeli, začali být kouzelníci ještě více arogantní a domýšliví a izolovali se od zbytku společnosti.

Druhý Arathorijský městský stát Dalaran byl vybudován v zemích severně od Stromu. Mnoho začínajících čarodějů opustilo omezující hranice Stromu a vydalo se do Dalaranu v naději, že zde budou moci svobodněji využívat jejich magické schopnosti. Tito mágové použili své dovednosti k vybudování kouzelných věží Dalaranu a radovali se z úspěchů jejich studií. Občané Dalaranu tolerovali snahy mágů a vybudovali překotnou ekonomiku pod ochranou jejich magii využívajících obránců. Jenomže, jak více a více kouzelníků zkoušelo své schopnosti, pletivo reality okolo Dalaranu začalo slábnout a trhalo se.

Zlověstní agenti Plamenné Legie, kteří byli vyhnáni když se Studna Věčnosti zřítila, byli lákáni zpět nedbalým používáním magie Dalaranských mágů. Ač to byli relativně slabí démoni, dělali značný zmatek a chaos v ulicích Dalaranu. Většina z těchto démonických setkání byla izolována a vládnoucí Magokraté dělali co jen mohli, aby tyto události skryli před veřejností. Nejmocnější kouzelníci byli posláni do ulic, aby pochytali úskočné démony, ale často zjistili, že jsou v beznadějném přečíslení jednotlivých agentů mocné Legie.

Po několika měsících začalo pověrčivé rolnictvo tušit, že kouzelníci jim něco zastiňují. Začátky revoluce se začali nést ulicemi Dalaranu, jak se paranoidní občané ptali na motivy a praktiky mágů, které dříve obdivovali. Magokraté obávající se, ž by se lidé mohli vzbouřit a Strom by zasáhl, rozhodli se, že kontaktují jediné o nichž se domnívali, že by mohli pochopit jejich problém-obrátili se na elfy.

Jakmile elfové uslyšeli novinky Magokratů o démonických aktivitách v Dalaranu, rychle poslali jejich nejmocnější čaroděje do lidských zemí. Elfští kouzelníci studovali všechny proudy magie v Dalaranu a sepsali detailní zprávu o démonických aktivitách, které spatřili. Po dlouhých poradách se usmysleli, že ačkoliv tu bylo jen několik démonů, kteří se potulovali po světě, Legie by mohla být velkou hrozbou, pokud by lidé stále mohli ovládat jejich magické schopnosti bez dohledu.

Rada Silvermoon, která vládla elfům v Quel’Thalasu, uzavřela tajnou smlouvu s Magokraty z Dalaranu. Elfové pověděli Magokratům o historii starobylého Kalimdoru Plamenné Legii, která stále ohrožoval svět. Pověděli jim, že dokud budou lidé používat magii, budou potřebovat ochranu před zlomyslnými agenty Legie. Magokraté předložili návrh, o posílení jednoho smrtelného šampióna, který by zužitkoval všechnu sílu lidí i elfů povede nekončící tajnou válku proti Legii. Zdůraznili, že většina lidstva by se nikdy nesměla dozvědět o Ochráncích nebo hrozbě Legie, protože lid by mohl ze strachu dělat výtržnosti. Elfové s tím souhlasili a založili tajný spolek, který by pomáhal najít Ochránce a pomohl zarazit vzestup chaosu ve světě.

Protože spolek konal tajné sdružení v zastíněných Tirisfalských mokřinách, kde vysocí elfové založili svou první osadu v Lordaeronu, pojmenovali tajnou sektu Tirisfálští Ochránci. Smrtelným šampiónům, jež byli vybráni, byli vštípeny obrovské schopnosti elfí i lidské magie. Protože tu vždy byl jen jeden Ochránce, měli takovou moc, že mohli bojovat s agenty legie, ať byli kdekoliv na světě. Moc Ochránce byla tak obrovská že jen Rada Tirisfalu, mohla najít potenciálního nástupce, jež by se měl stát Ochráncem. Jakmile Ochránce příliš zestárl, nebo se unavil tajným bojem proti chaosu, Rada vybrala nového šampióna a v kontrolovaných podmínkách mu předala moc předešlého.

Jak šla generace za generací, Ochránci zachránili spousty lidí před neviditelnou hrozbou Plamenné Legie v zemích Arathoru i Quel’Thalasu. Arathor rostl a prosperoval, zatím co používání magie se rozprostíralo po říši. Mezitím Ochránci bedlivě sledovali jakoukoliv aktivitu démonů.

Ironforge - Probuzení trpaslíků

2500 let před Warcraftem…
V časech dávno minulých, když Titáni odešli z Azerothu, jejich děti, známí jako hlinění, pokračovali v hloubení a střežení jam světa. Hlinění byli většinou lhostejní k dění „tam nahoře“ a toužili pouze po opracovávat jámy temných hloubek země.

Když byl svět rozdělen implozí Studny Věčnosti, hlinění byli prudce zasaženi. Navíjejíc bolest samotné země, ztratili velkou část jejich identity a zapečetili se v kamenných komorách, kde byli stvořeni. Uldaman, Uldum, Ulduar…to byla jména pradávných Titánských měst, kde se hlinění poprvé vyformovali v to co jsou. Skrytí hluboko pod světem, žili hlinění v míru téměř osm tisíciletí.
Bohužel je však nejasné co je probudilo. Hlinění uzavření uvnitř Uldamanu, časem vstali z jejich dobrovolného spánku. Tito hlinění zjistili, že se během spánku významně změnili. Jejich hrubá kamenná kůže se změkčila a stala se z ní obyčejná hladká kůže, i jejich moc nad skálami a zemí oslábla. Stali se smrtelnými bytostmi.

Sami sebe nazvali trpaslíky, a i poslední z Uldamanu se vydali brázdit probouzející se svět. Stále byli uklidňováni bezpečím a divy hlubokých míst a tak vyhledali obrovské království pod nejvyšší horou kontinentu. Svou zemi nazvali Khaz Modan („Hora Khaz“), na počest jejich Titánského tvůrce, Khaz’goroth. Stavějíc oltář svému Titánskému otci, vytvořili v samotném srdci hory mocnou kovárnu. A tak město rostlo kolem kovárny a je od té doby nazýváno Ironforge.

Trpaslíci byli od přírody fascinováni a přitahováni obráběním kamenů a drahokamů, a proto vyrazili k okolním horám pro bohatství a drahocenné minerály. Díky jejich práci pod zemí, zůstávali trpaslíci stále izolováni od záležitostí jejich povrchových sousedů.

Sedm království

1200 let před Warcraftem…
Strom pokračoval v působení jako osa dění v Arathoru, ale jako Dalaran, vzniklo mnoho dalších městských států po celém Lordaeronu. Gilneas, Alterac, a Kul Tiras byli prvními z nich, a přičemž každý z nich měl vlastní zvyky a komerční dění, stále však byli pod jednotící vládou Stromu.

Pod ostražitým dozorem Tirisfalského řádu, se stal Dalaran pro celou říši střediskem pro učení kouzelníků. Magokraté, kteří vládli Dalaranu, založili Kirin Tor, sektu, jež byla pověřena dělat seznam každého kouzla, artefaktu a jakéhokoliv magického předmětu, které lidské pokolení poznalo v průběhu času.

Gilneas a Alterac, byli silní podpůrci Stromu a vytvořili mocnou armádu, jež prozkoumala jižní země Khaz Modan. Tehdy se lidé poprvé setkali se starobylou rasou trpaslíků a uviděli jejich jeskyňovité město Ironforge. Lidé i trpaslíci si vyměnili mnoho tajemství ohledně kovářství a strojírenství a objevili společnou lásku k boji a vyprávění příběhů.

Město Kul Tiras, založené na velkém ostrově jižně od Lordaeronu, mělo rozvinutou vyspělou a prosperující ekonomiku založenou na rybolovu a námořnictví. Za čas postavil Kul Tiras velkou flotilu obchodních lodí, která brázdila vody okolo známých zemí, hledajíc exotické zboží k obchodu. Přesto se v rozkvětu Arathorské ekonomiky začali její nejsilnější elementy rozpadat.

Časem se páni Stromu rozhodli, že opustí své vyprahlé jižní krajiny a přestěhují se do bohatých plání severu. Dědicové krále Thoradina, poslední pokrevní potomci Arathi, argumentovali, že by odcházet neměli, poněvadž by poté chtěla odejít i spousta občanů. Ale páni Stromu, chtivý najít sytost a osvícení v nezkroceném severu, byli rozhodnuti, že jejich staré město nechají daleko za svými zády. Daleko na sever od Dalaranu, postavily nový městský stát pojmenovaný Lordaeron. Celý kontinent převzal jméno po tomto městě. Lordaeron se stal Mekkou pro náboženské cestovatele a všechny kdo hledali vnitřní mír a bezpečí.

Potomci Arathi opustili drolící se zdi jejich pradávného domova a rozhodli se, že půjdou dále na jih za Khaz Modan. Po mnoha letech jejich cesta skončila a oni se usadili na severu pevniny, kterou pojmenovali Azeroth. V úrodném údolí založili království Stormwind, které se rychle stalo soběstačným.

Hrstka válečníků stále zůstala uvnitř Stromu, aby bránila zdi svého milovaného města. Nicméně Strom už nebyl centrum říše, ale vyvinul se v nový národ známý jako Stormgrade. Tak každý městský stát začal prosperovat jen sám pro sebe a říše Arathor se definitivně rozpadla. Jak si každý národ sám vytvářel své zvyky a názory, stávali se více a více oddělené jeden od druhého. Vizi mocného krále Thoradina o sjednoceném lidstvu byl konec.

Aegwynn a dračí lov

823 let před Warcraftem…
Jak politika a rivalita sedmi lidských království upadala jako dávno zapálená svíce, linie Ochránců stále bděla a zasahovala proti aktivitám chaosu. Během let se vystřídalo mnoho Ochránců, avšak jen jediný měl v jednu dobu magické síly Tirisfalu. Jeden z posledních Ochránců byla slavná a nadšená lidská válečnice proti stínům jménem Aegwynn. Rázně štvala a vyháněla démony, kdekoliv se jen objevili. Nezřídka však pochybovala o autoritě Tirisfalské Rady, která byla tvořeny převážně muži. Věřila, že starobylí elfové i starší lidé, byli příliš znaveni svým věkem a nebyli dost dalekozrací ve svých myšlenkách, aby zasadili chaosu poslední úder. Nebyla dost trpělivá na dlouhá jednání a debaty, prahnula po tom, aby dokázala jak je skvělá. Díky tomu u ní nezřídka vyhrála ona touha před moudrostí a to i ve velmi důležitých situacích.
Jak její schopnosti v ovládání kosmické magie Tirisfalu rostly, Aegwynn si všimla množství silných démonů v zaledněné krajině Northrend daleko na severu. Cestujíc na sever, vystopovala Aegwynn démony až do hor. Zde zjistila, že démoni chtějí ulovit jednoho z posledních přežívajících draků a vyčerpávají přirozenou magii pradávných zvířat. Mocní draci, kteří utekly před vždy postupujícím pokrokem smrtelných společností, zjistili, že jsou příliš stejnoměrní proti černé magii Legie. Aegwynn napadla démony a s pomocí vznešených draků je vyhladila. Jakmile byl vyhnán poslední z démonů, na celém severu propukla bouře. Ohromná, temná tvář se zjevila nad nebem Northrendu. Sargeras, král a pán Plamenné Legie se zjevil přímo před Aegwynn, zježený pekelnou energií. Řekl mladé Ochránkyni, že konec času Tirisfalu už přichází a svět se brzy podvolí náporu Legie.

Hrdá Aegwynn, věříc, že je soupeř hodný pro hrozivého boha, rozpoutala své síly proti ztělesnění Sargerase. Se znepokojujícím klidem, zničila Sargerasovu fyzickou skořápku. Domnívajíc se, že Sargerasův duch je pryč, naivní Aegwynn zamknula zruinovanou slupku jeho těla do jedné z pradávných síní Kalimdoru, jež byla na dně moře, poté co se zřítila Studna Věčnosti. Aegwynn se nikdy nedozvěděla, že dokonala to co měl Sargeras v plánu. Nevědomky zpečetila osud smrtelného světa v Sargerasův prospěch, ve vteřině, kdy zabila jeho tělo, se Sargerasova duše přesunula do Aegwynnina oslabeného těla. Aniž by o tom mladá ochránkyně měla ponětí, Sargeras byl zatajený v nejtemnějších koutech její duše po mnoho let.

Válka tří kladiv

230 let před Warcraftem…
Trpaslíci z Ironforge žili v klidu a míru po mnohá dlouhá staletí. Jejich společnost rostla rychle na omezení hranicemi jejich horských měst. Ač mocný Vysoký Král, Modimus Anvilmar, vládl všem trpaslíkům s moudrostí a spravedlností , vznikly zde tři silné frakce.

Klan Bronzebeard byl veden zemanem Madoranem Bronzebeardem a držel vždy blízké vztahy k Vysokému králi a byl tradičním ochráncem města Ironforge. Klanu Wildhammer vládl Khardros Wildhammer, obýval předhoří a skladní útesy okolo úpatí hory a snažil se získat více vlivu uvnitř města. Třetí frakce se jmenovala klan Dark Iron a v jeho popředí stál kouzelník-zeman Thaurissan. Dark Iron se skrýval v nejhlubších stínech a osnoval plány proti ostatním klanům.

Na čas vládl mezi všemi frakcemi tenký mír, ale ten skončil, jakmile Vysoký Král Anvilmar odešel z trůnu kvůli svému stáří. Tři klany začali válčit kvůli vládě nad celou Ironforge. Nakonec vyhrál Bronzebeard, díky své stálé armádě, a vyhostil Wildhammer i Dark Iron z hory.

Khardros a jeho Wildhammerští válečníci se vydali na sever skrz brány Dun Algaz, a tam si založili své vlastní království na vzdáleném vrcholku Grim Batol. Tam prospívali a přestavěli svoje pokladnice. Thaurissan a jeho Dark Iron takto nežili. Vzteklí a ponížení jejich porážkou si slíbili, že se Ironforge pomstí. Vedouc jeho lid daleko na jih, postavil město (které pojmenoval po sobě) v Redridgeských horách. Prosperita a plynoucí léta trochu zmírnili jejich hořkost, jež Dark Iron cítili ke svým bratrancům. Po čase však Thaurissan a jeho kouzelnická žena Modgud vedli dva útoky jak proti Ironforge tak proti Grim Batol. Dark Iron dychtili, aby byl jejich celý Khaz Modan.

Armády Dark Iron udeřili na pevnosti jejich bratranců a téměř převzaly jejich království. Nicméně Madoran Bronzebeard nakonec dovedl svůj klan k rozhodujícímu vítězství nad Thaurissanouvou kouzelnou armádou. Thaurissan a jeho následovníci prchali zpět do jejich města, v nevědomí, že Modgudina armáda proti Khardrosovi a jeho válečníkům nedopadla o mnoho lépe.

Jak se střetli její armády a vojsko Khardrose, použila všechny své magické síly na nahnání strachu do srdcí nepřítele. Na její příkaz se pohnuly stíny a temné věci z hlubin země se plazili nahoru, ve snaze přikrást se k Wildhammerské armádě. Nakonec se Modgud podařilo prolomit brány a mohla obléhat samotnou pevnost. Válečníci Wildhammer zoufale bojovali proti nepříteli a Khardros se brodil skrz masy rozzuřených nepřátel, aby skolil královnu Modgud. Po smrti královny se Dark Iron rozhodli utéci před běsněním Wildhammer do pevnosti jejich krále. Jenže po cestě narazili pouze na armádu Ironforge, která přišla na pomoc klanu Wildhammer. Proti dvěma armádám neměli vojáci z Dark Iron šanci a byli brzo rozdrceni.

Spojené armády Ironforge a Grim Batol se vydali na jih s cílem zničit Thaurissana a jeho Dark Iron jednou pro vždy. Nedošli však daleko, když Thaurissanův vztek zapříčinil kouzlo nezměrných proporcí. Chtějíc vyvolat nadpřirozeného nohsleda, který by zajistil jeho vítězství, Thaurissan vyzval k poslušnosti prastaré síly spící pod světem. K jeho úleku a nakonec i zhoubě zjistil, že stvoření jež přivolal, bylo strašnější než jeho nejhorší noční můra.
Ragnaros nesmrtelný pán ohně a všech ohnivých elementálů, byl vyhnán Titány ještě když byl mladý. Nyní ho však osvobodilo Thaurissanovo přivolání a on znovu vybuchl do bytí. Ragnarosovo strašné znovuzrození do Azerothu, zapříčinilo zničení celých Redridgeských hor a tam, kde byl kdysi jejich střed, teď bouřil ohromný vulkán. Vulkán, známý jako Blackrock Spire byl ohraničován Pálicí roklinou ze severu a Hořícími pláněmi z jihu. Ač samotný Thaurissan byl zabit silami, které on sám rozpoutal, jeho bratři byli zotročeni Ragnarosem a jeho ohnivými elementály. Oni zůstávají uvnitř Blackrock Spire až dodnes.

Vidouc hrůzné zpustošení a ohně šířící se přes jižní hory, král Madoran a král Khardros zastavili svá vojska a spěšně se obrátili zpět k jejich královstvím, neochotní čelit děsivému Ragnarosvu hněvu.

Vojska klanu Bronzebeard se vrátila zpět do Ironforge, opravit jejich slavné město. Wildhammerští se také vrátili domů do Grim Batol, jenže smrt Modgud zde zanechala zlou skvrnu, která zapříčinila neobyvatelnost tohoto města. Jejich srdcí se zmocnila hořkost nad ztrátou jejich milovaného města. Poté co odmítli nabídku krále Bronzebearda, aby bydleli v Ironforge, se vydali na sever do zemí Lordaeronu. Usídlili se v bujných lesích Hinterlands a postavili město Aerie Peak, kde žili blíže k přírodě a dokonce ve spojení s mocnými gryfony.

Aby si trpaslíci z Ironforge udrželi vztahy a mohli obchodovat s jejich bratranci, postavili dva velké oblouky, zvané Thandol Span, aby zbudovali most mezi Khaz Modan a Lordaeronem. Vzpružené vzájemnými obchody obě království prosperovala. Po smrti slavných králů Madorana a Khardrose jejich synové pospolu vytesali veliké sochy na počest jejich otců. Tyto dvě sochy se stali hlídkou nad průchodem do jižních zemí, které se stali vulkanickými po probuzení ohnivého Ragnarose. Ony sloužili nejen jako upozornění pro všechny, kdo by chtěli útočit na jejich země, ale také připomínali jak Dark Iron zaplatili za své zločiny.

Dvě království si udržovali blízké vztahy po několik let, ale Wildhammer byli hodně poznamenáni událostmi, jež se odehráli v Grim Batol. Zvolili si bydlení nad zemí na hoře Aerie Peak, namísto budování tunelů uvnitř hory. Ideologické rozdíly mezi oběma klany trpaslíků nakonec vedly k rozdělení jejich cest.

Poslední Strážce

45 let před Warcraftem…
Strážkyně Aegwynn časem sílila a moc Tirisfalských mokřin jí prodlužovala život. Pošetile věřící, že nadobro zničila Sargerase, pokračovala ve vyhánění jeho sluhů po téměř devět století. Přesto se Rada Tirisfalu nakonec rozhodla, že její služba už skončila. Nařídila Aegwynn vrátit se zpět do Dalaranu, aby si mohli vybrat nového Strážce. Přesto se Aegwynn, které nikdy k Radě nechovala přílišnou důvěru, rozhodla vybrat si svého následovníka sama.

Hrdá Aegwynn plánovala porodit syna, kterému by odevzdala svou sílu. Neměla v plánu, aby Rada Tirisfalu mohla manipulovat s jejím následovníkem, jako se o to pokoušeli u ní. Cestujíc na jih, k zemím Azerothu, našla Aegwynn dokonalého muže-otce pro jejího syna. Zkušený lidský kouzelník jménem Neilas Aran. Aran byl dvorním zaklínačem a poradcem krále Azerothu. Aegwynn svedla Arana a v jejím lůně se začal vyvíjet jejich syn. Neilasův přirozeně blízký vztah k magii přeběhl i k nenarozenému dítěti a definoval tragické kroky, jež dítě později udělá. Síla Tirisfalu se do dítěte také přenesla, ale ta ještě nebude probuzena dokud dítě nenabude vysoké psychické zralosti.

Čas plynul a Aegwynn porodila syna v odlehlém háji. Pojmenovala chlapce Medivh, což znamená „střežitel tajemství“ v jazyce vysokých elfů. Aegwynn věřila, že chlapec dospěje v dalšího Ochránce. Naneštěstí škodlivý Sargerasův duch, který se skrýval v její duši přešel do bezbranného dítěte, ještě než se narodilo. Aegwynn neměla nejmenší představu, že nový Ochránce je ovládán její největší nemesis.

Poté co se ujistila, že je její syn zdravý, zanechala ho na dvoře Azerothu s jeho smrtelným otcem a ostatními lidmi. Sama odešla do divočiny připravena přijít do čehokoliv, co jí po smrti čekalo. Medivh rostl ve silného chlapce a neměl ani ponětí o jeho potencionálních Tirisfalských silách.

Sargeras čekal na svůj čas, dokud se mladíkova síla sama neprokázala. Ještě než dosáhl náctiletého věku, stal už se ve Azerothu velmi známí díky svým magickém silám a často také vyrážel na dobrodružství se svými přáteli: Llanem princem Azerothu a Anduin Lotharem, jedním z posledních dědiců krve Arathi. Tři kluci stále prováděli nějaké uličnictví v okolí království, ale většina obyvatelstva je měla ráda.

Když Medivh dosáhl věku okolo čtrnácti letu, kosmická síla v jeho nitru se probudila a střetla se s zvrhlým duchem Sargerase, který se skrýval uvnitř jeho duše. Medivh upadl do strnulého stavu, ve kterém byl mnoho let. Když se probudil z jeho komatu, zjistil že dospěl a jeho přátelé Llane a Anduin se stali vladaři Azerothu. Ačkoliv si přát použít své nově nalezené síly k ochraňování země, kterou nazýval domov, temný Sargerasův duch měnil jeho myšlenky a pocity směrem k zákeřnému konci.

Sargeras se radoval uvnitř Medivhovy duše, která byla čím dál tím temnější, protože věděl, že jeho plány na druhou invazi do světa byli téměř u konce a příčinou bude poslední Strážce světa.

Kil'jaeden a Temný pakt

V čase Medivhova narození v Azerothu, Kil'jaeden Podvodník seděl a spřádal své plány uvnitř Twisting Nether. Mazaný pán démonů, z příkazu jeho pána, Sargease, připravoval druhou invazi Plamenné Legie do Azerothu. Tentokrát si nedovolí žádné chyby. Kil'jaeden tušil že potřebuje novou sílu, aby oslabil obranu Azerothu předtím, než Legie povstane na tomto světě. I kdyby byly smrtelné rasy, jako Temní Elfové a draci, již připraveni zápolit s novou hrozbou, budou beztak příliš slabí a neschopní nějakého opravdového odporu až přijde opravdová invaze Legie.

To bylo v čase, kdy Kil'jaeden objevil bující svět Draenoru pokojně plující uvnitř Velké Nicoty. Domov šamanské rasy orků a mírumilovných draenei. Draenor byl idylický stejně jako rozlehlý. Vznešené orkské klany se potulovaly po otevřených prériích a lovily ze sportu, zatímco zvědaví draenei budovali vepřovicová města pod tyčícími se skalami a útesy. Kil'jaeden věděl že obyvatelé Draenoru mají velký potenciál sloužit Plamenné Legii, pokud by byli náležitě zpracováni.

Z těchto dvou ras, Kil'jaeden viděl že válečničtí orkové jsou mnohem více náchylní ke zkaženosti Legií. Byl fascinován starším orkským šamanem, Ner'zhulem, stejně, jako kdysi když Sargeras přivedl královnu Azsharu pod jeho velení. Používaje mazaného šamana jako svého prostředníka, démon rozšířil touhu po bojích a divokost do orkských klanů. Zanedlouho byla duchovní rasa přetvořena v krvežíznivý lid. Kil'jaeden pak nutil Ner'zhula a jeho lidi, aby provedli poslední krok, přijmout na sebe útrapy smrti a války. Jenže starý šaman vida, že by se jeho lidé mohli stát otroky nenávisti navždy, odolal démonovu vlivu a vzepřel se mu.

Znechucen Ner'zhulovým odporem, Kil'jaeden hledal jiného orka, který by mohl přivést jeho lid do rukou Legie. Chytrý pán démonů konečně nalezl ochotného žáka kterého hledal - Ner'zhulova ambiciózního učně, Gul'dana. Kil'jaeden slíbil Gul'danovi nevýslovnou moc výměnou za jeho naprostou poslušnost. Mladý ork se stal zaníceným žákem démonické magie a vyrostl v nejmocnějšího smrtelného zaklínače v historii. Učil ostatní mladé orky prastará umění snažil se vykořenit orkské šamanské tradice. Gul'dan ukazoval nový druh magie svým bratrům, hrozivou novou sílu zkázy.

Kil'jaeden, hledaje způsob, jak upevnit svůj vliv nad orky, pomohl Gul'danovi založit Temnou Radu, tajnou sektu, která manipulovala s klany a rozšiřovala zaklínačskou magii do celého Draenoru. Jak více a více orků začalo vládnout magií zaklínačů, poklidná políčka a potoky Draenoru začaly černat a vadnout. Po čase, obrovské orkské prérie, po generace nazývaná domov, uvadla, zanechávajíc pouze neplodnou červenou půdu. Démonické síly pomalu zabíjely svět.

Vzestup Hordy

Orkové se stávali stále více a více agresivními pod tajnou kontrolou Gul'dana a jeho Temné Rady. Postavili masivní arény, ve kterých orkové zdokonalovali jejich válečnické dovednosti ve věcech boje a smrti. Během této doby několik klanových náčelníků mluvilo otevřeně proti rostoucí mravní zkáze jejich rasy. Jeden takový náčelník, Durotan z klanu Frostwolf, varoval před propadáním nenávisti a běsu. Jeho slova však padla na hluché uši a i mocnější náčelníci jako Grom Hellscream z klanu Warsong se přidali k Gul'danově vizi nového věku válečnictví a vlády.

Kil'jaeden věděl, že orkské klany jsou téměř připraveny, ale potřeboval si být jist jejich nekonečnou oddaností. Tajně pobídl Temnou Radu k vyvolání Mannorotha Ničitele, ztělesnění destrukce a vzteku. Gul'dan svolal klanové náčelníky a přesvědčil je, že pití Mannorothonovy bouřlivé krve je učiní naprosto nepřemožitelnými. Vedeni Gromem Hellscreamem, všichni náčelníci, kromě Durotana, se napili a tak zpečetili své osudy otroků Spalujících Legií. Posíleni Mannorothovým hněvem, náčelníci bezděčně rozšířili toto podrobení ke svým bezstarostným bratrům.

Pohlceni prokletím této nové krvežíznivosti, orkové toužili popustit uzdu své zběsilosti proti každému, kdo před nimi stanul. Vida, že již přišel správný čas, Gul'dan sjednotil válečnické klany do jedné nezastavitelné Hordy. Nicméně tušil, že ostatní náčelníci, jako Hellscream nebo Ogrim Doomhammer by rádi převzali celkovou vládu nad Hordou, Gul'dan si musel najít loutku, kterou by nechal vládnout této nové Hordě. Blackhand Ničitel, obzvlášťe zvrácený a zlý orkský vůdce, byl tím vyvoleným, kdo měl být Gul'danovou loutkou. Pod Blackhandovým velením se Horda rozhodla otestovat sama sebe proti jednoduchým draenei.

Za několik měsíců zlikvidovala Horda téměř každého draeneie žijícího v Draenoru. Pouze roztroušené hrstce přeživších se dařilo vyhýbat se děsivému hněvu orků. Zaplaven vítězstvími, Gul'dan věřil v sílu a moc Hordy. Ale věděl, že bez nepřátel by Horda pohltila sama sebe nekonečnou skrytou chutí po zabíjení.

Kil'jaeden věděl, že Horda je konečně připravena. Orkové se stali největší zbraní Plamenné Legie. Mazaný démon sdílel své vědomosti se svým trpělivým pánem a Sargeras souhlasil, že čas jeho pomsty konečně nadešel.

Temný portál a Pád Stormwindu

Když se Kil'jaeden připravil na invazi proti Azerothu, Medivh nepřestával bojovat o svou duši se Sargerasem. Král Llane ušlechtilý vládce Stormwindu, se obával tmy, která pohltila duši jeho bývalého přítele. Své obavy sdílel s Anduinem Lotharem, posledním potomkem rodu Arathi. Nikdo ale netušil, že Medivh pomalu propuká šílenství, které v budoucnu přinesou velké hrůzy.

Sargeras slíbil Gul'danovi, že mu propujčí moc, když povede Hordu do Azerothu. Prostřednictvím Medivha zdělil čaroději, že se může stát živým, pokud na Azerothu najde horobku, kam ho umístila strážkyně Aegwynn.Gul'dan souhlasil a rozhodl, že jakmile skončí bitva o Azeroth, najde hrobku. Ujišťen, že Horda splní své účely, Sargeras zahájil invazy.

Se společným úsilím, Medivh a čarodějové ze Stínové rady otevřeli dimenzionální bránu známou jako Dark Portal. Tento portál byl tak velký, že by přenesl celou Hordu z Draenoru do Azerothu. Gul'dan nechal vstoupit portálem dva orkské špiony, aby zjistili dění na Azerothu. Vracející zvědi sdělili Stínové radě, že Azeroth je zralý pro obsazení.

Přesvědčen, že Gul'dan zkazil jeho lid, Durotan vystupoval proti čaroději. Tvrdil, že Gul'dan zničil čistou orkskou duši, a že invaze bude jejich zkázou.Gul'dan kvůli rizikům nemohl zabít tak populárního hrdinu, proto Durotana a jeho klan eskortoval do vzdálených koutů nového světa.

Klan Frostwolf i s Durotanem tedy vytvořili základnu v Black Morass, bažinatá oblast daleko na východ od Stormwindu. Vzhledem tomu, že začaly prozkoumávat nové oblasti, obránci Stormwindu na ně začli útočit. Boje sice rychle skončili, ale bez vítěze. Po několika letech mnoho orků přecházelo bránou, bojovalo v Azerothu a pro Gul'dana nastal čas hlavního úderu. Horda tedy učinila úder proti nic netušícímu Stormwindu.

Při střetu Azerothu s Hordou, odnesly daň obě strany. Král Llane, který nevěřil, že by divocí orkové byli schopni obsadit Azeroth, ztěžka držel svou pozici u kapitálu Stormwindu. Nicméně, sir Lothar stále přesvědčen, že bitva by měla být zaujatá přímo k nepříteli, byl nucen k tomu, aby si vybral mezi svým přesvědčením a svou loajalitou vůči králi. Rozhodnul se následovat své instinkty, zaútočil tedy na Medivhovu pevnost Karazhan s pomocí mladého učňe, Khadgara. Khadgar a Lothar uspěli v porážce opatrovníka, kterého potvrdili jako zdroj konfliktu. Zabitím Medivhova těla, Lothar a mladý učeň bezděčně vykázali ducha Sargerase z jeho mysli. Jako důsledek bylo čistému duchovi Medivha dovoleno žít dál ... a putovat přes hvězdné pláně po mnoho roků.

Ačkoliv byl Medivh mrtev, Horda pokračovala v útocích na Stormwind. Jak se vítězství Hordy blížilo, Orgrim Doomhammer, jeden z největších orkských náčelníků, začínal vidět zkaženost, která se šířila skrz klany od jejich času na Draenoru. Jeho starý přítel, Durotan, se vracel z vyhnanství a varoval znovu o Gul'danově zradě. V rychlé odplatě, Gul'danovi úkladní vrazi zabily Durotana a jeho rodinu kromě novorozeného dítěte. K Doomhammerovi došla zpráva, že novorozeně je najato lidským důstojníkem Aedelasem Blackmoorem jako otrok.

Ale lidé netušili, že novorozený ork se jednou stane největším náčelníkem, který kdy žil.

Popuzen Durotanovou smrtí, Orgrim vyrazil, aby osvobodil Hordu ze zkaženosti a nakonec převzal roli náčelníka Hordy, zabitím Gul'danovi loutky, Blackhanda. Pod Ogrimovým velením, se vedl nepovolený útok na Stormwind. Král Llane vážně podcenil sílu Hordy a bezmocně sledoval, jak jeho království padá pod sekerami nájezdníků. Nakonec byl král Llane zavražděn jedním ze stínové rady, tím nejtišším zabijákem: Half-orkyní, Garonou.

Když se Lothar a jeho bojovníci vraceli domů z Karazhanu, doufali zastavení ztrát životů a zachrány své kdysi slavné vlasti. Místo toho nalezli svou milovanou říši v troskách. Horda nepřestala devastovat lidskou krajinu a prohlašovala jí za vlastní. Zahnáni do úkrytu, Lothar a jeho společníci přísahali, že navrátí svou vlast z rukou těch zelenokožců.

Lordaeronská Aliance (Warcraft II: Tides of Darkness)

Po porážce Stormwindu shromáždil lord Lothar zbytky vojsk a unikl přes moře do severního království Lordaeronu. Věděl, že Horda přemůže celé lidstvo pokud se nebudou bránit, proto se sedm lidských národů setkalo a dohodlo se ke sjednocení v Lordaeronskou Alianci. Poprvé téměř po tři tisíci letech, se nesourodé národy Arathor opět spojily pod jednu společnost. Jmenován jako vrchní velitel ozbrojených sil Aliance, lord Lothar se s vojsky připravil na příchod Hordy.

Pomocí jeho poručíků, Uthera Lightbringera, Admirála Daelina Proudmoora a Turalyona, byl Lothar schopen přesvědčit pololidské rasy o stejně hrozícím nebezpečí. Podařilo se mu získat podporu trpaslíků z Ironforge a malý počet vysokých elfů z Quel'Thalas. Elfové, vedla je v té době Anasteriana Sunstrider, byly ke konfliktu z velké části lhostejní. Avšak cítili se povini podpořit Lothara, protože byl posledním potomkem z rodu Arathi, který pomohl elfům v minulých dobách.

Horda, která je nyní pod vedením Warchiefa Doomhammera, si podmanila zlobry z domoviny Draenor a donutila lesní trolly k příchodu do své rodiny. Poté bez námitek vyšla na masivní kampaň za účelem zabrat království Khaz Modan a jih Lordaeronu.

V obrovských bitvách druhé války se bojovalo jak na zemi tak ve vzduchu. Horda našla Duši démona a použila ji k zotročení prastaré dračí královny, Alexstraszy. Vyhrožovali, že jí zničí vejce, pokud její dospělé děti nepůjdou do války. Ušlechtilí červení draci byli tedy nuceni bojovat na straně Hordy.

Války zuřily napříč Khaz Modanu a Lordaeronu. Jako součást svých severních kampaní, se Hordě povedlo vypálit pohraničí Quel'Thalas, čímž zajistili lidem plnohodnotnou podporu od elfů a jejich vstup do Aliance. Větší města a obce Lordaeronu byla vypleněna a zničena. Bez posil i bez šancí, Lotharovi a jeho spojencům se zatím dařilo držet své nepřátele u zátoky.

Avšak během posledních dnů Druhé války, když už bylo jisté vítězství Hordy nad Aliancí, se rozpoutal spor mezi nejmocnějšími orky na Azerothu. Jak byl Doomhammer připraven ke svému poslednímu útoku na hlavní město Lordaeronu - útoku, kterým by byli rozdrceny poslední zbytky Aliance - Gul'dan a jeho následovníci opustili břehy a vydali se na moře. V rozpačitosti Doomhammer, jelikož ztratil téměř polovinu své stálé síly, byl nucen zastavit útok a nechat být tu největší šanci ke zničení Aliance.

Gul'dan toužící po moci a posedlý získáním samotného božství, vyrazil na zoufalé pátrání po Sargerasově podmořské hrobce s vírou, že získá obrovskou moc. Udělal to, přestože věděl o zotročení jeho rasy Plamennou legií a vůbec si nevyčítal povinnosti, které měl vůči Doomhammerovi. Doprovázen Stormreaverem a šamanskými klany, našel a vyzvednul hrobku z mořských hlubin. Nicméně, když otevřel starodávné sklepení, nenašel nic než jen šílené démony, kteří na něj čekali.

Za zradu orků poslal Doomhammer své síly, aby zabily Gul'dana a odpadlíky přivedli zpět do svých řad. Pro svou nezodpovědnost, byl Gul'dan roztrhán rozčílenými démony. Se smrtí vůdce začali klany zrádců padat pod legiemi Doomhammera. Přestože byli vzpoury potlačeny, Horda nebyla schopna nahradit ztráty, které utrpěla. Gul'danova zrada dala Alianci nejen naději, ale také čas na přeskupení a odplatu.

Lord Lothar viděl, že se Horda hroutí, proto sebral poslední své síly a zatlačil Doomhammera na jih, zpět do zničeného srdce Stormwindu. Tam Alianční síly nalákali ustupující Hordu do sopečné pevnosti Blackrock Spire. I Když lord Lothar padl v bitvě u této pevnosti, jeho poručík Turalyon shromáždili síly Aliance a odpoledne zahnal Hordu zpět do bezútěšných Bažin bolesti (Swamp of Sorrows). Turalyonovým silám se podařilo zničit Dark Portal, mystický portál, který spojoval orky jejich domovským světem Draenor. Odříznuta od svých posil a unavena od bojů nakonec Horda padla před silami Aliance.

Nesjednocené orkské klany byly zajaty a umístěny do hlídaných internačních táborů. Přestože se zdálo, že Horda byla poražena navždy, někteří zůstali velmi skeptičtí. Khadgar, nyní Arcimág, přesvědčil, že by Aliance měla dát příkaz k vybudování pevnosti Nethergarde, jenž by hlídala zříceniny Dark Portálu a zajistila, aby nepřišla žádná další invaze z Draenoru.

Invaze do Draenoru (Warcraft 2: Beyond the Dark Portal)

Požáry Druhé války ustaly, ale Aliance přesto stále konala rázné kroky, aby hrozbu Orků jednou provždy potlačila. V jižním Lordaeronu bylo postaveno několik velkých internačních táborů, do kterých byli orci přivedeni jako vězni. Díky hlídkám Paladinů a Aliančních veteránů se tábory ukázaly jako velký úspěch. Přesto však orci chtěli ještě jednou do bitvy, ale díky pevnosti Durnholde udržovala posádka mír a pořádek.

Nicméně, na pekelném světě Drenoru byla připravena nová armáda orků k úderu na nic netušící Alianci. Ner'zhul, bývalí učitel Gul'dana, shromáždil zbyvájící orcké klany pod svou temnou vlajku. S pomocí klanu Shadowmoon měl starý šaman v úmyslu otevřít několik nových portálů na Draenoru, které by Hordu dovedly na nové nezničené světy. K tomuto záměru však potřeboval několik mocných artefaktů z Azherothu. Aby je mohl získat, znovu otevřel zničený Dark Portal a vyslal své nedočkavé služebníky projít skrze něj.

Novou Hordu vedli zkušení válečníci Grom Hellscream a Kilrogg Deadeye (z klanu Bleeding Hollow). Ti překvapili obranu Aliance a rozpoutali běsnění na venkově. Pod Ner'zhulovým rozkazem získali orci všechny artefakty a uprchli zpět do bezpečí Draenoru.

Král Terenas z Lordaeronu byl přesvědčen, že Orkové připravují novou invazi do Azherothu a proto shromáždil své nejdůvěryhodnější důstojníky. Nařídil generálu Turalyonovi a Arcimágu Khadgarovi, aby vedli výpravu přes Dark PortaL, aby tak s hrozbou Hordy skoncovali jednou provždy. Turalyonovy a Khadgarovy síly pochodovali do Draenoru, kde se opakovaně střetávali s Ner'zhulovými klany. Ani s pomocí vysoké elfky Allerie Windrunner, trpaslíka Kurdrana Wildhammera a veterána Danatha Trollbaneho, Khadgar nezabránil Ner'zhulovy v otevření portálů do jiných světů.

Ner'zhulův cíl se naplnil, ale nevěděl, jakou strašlivou cenu za to zaplatí. Hrozivá energie z portálů začala trhat samotnou strukturu Draenoru na kusy. Turalyonovi síly se snažili v zoufalém boji zvítězit a vrátit se zpět do Azherothu, ale Draenor se stále bortil. Grom Hellscream a Kilrogg Deadeye si uvědomili, že Ner'zhulovy plány zničí budoucnost celé rasy orků. Proto shromáždili zbývající orky a uprchli do relativního bezpečí Azherothu.

Na Draenoru souhlasili Khadgar a Turalyon, že položí i největší obět, jen aby zničili Dark Portal zevnitř Draenoru. I když by to stálo životy jejich společníků, věděli, že je to jediná možnost jak zajistit bezpečí Azherothu. Hellscream a Deadeye tou dobou pronikli přes lidské pozice a dostali se do Azherothu, když Dart Portal explodoval za nimi. Pro orky na Azherothu nebylo cesty zpět.

Ner'zhul a jeho věrný klan Shadowmoon prošel největším z nově vytvořených portálů ještě předtím, než masivní vulkanické erupce začaly trhat Draenor. A pak tento svět zanikl v moři lávy a apokalyptickém výbuchu.

Zrození Krále Lichů

Ner'zhul a jeho následovníci vstoupili do Spletitého Podsvětí, etérické roviny, která spojuje všechny rozptýlené světy v nekonečné Velké Temnotě. Bohužel, Kil'jaeden se svými démonickými přisluhovači na ně čekali. Kil'jaeden, který přísahal Ner'zhulovy pomstu pro jeho tvrdý vzdor, pomalu tělo starého šamana roztrhal kousek po kousku. Kil'jaeden však nechal ducha starého šamana naživu, což ho nutilo bolestně si uvědomovat hrozné trýznění svého těla. Přestože Ner'zhul démona prosil, aby jeho ducha pustil a daroval mu smrt, Kil'jaeden odpověděl, že krvavý Temný pakt byl stále ještě platný, a že Ner'zhul ještě svému účelu poslouží.

Pro selhání orků, kteří měli dobýt svět pro Plamennou Legii, byl Kil'jaeden nucen, vytvořit novou armádu, která by zasela chaos války po všech královstvích v Azherothu. Tato nová armáda však nemohla podlehnout malichernému soupeření a rivalitě tak, jako tomu bylo u Hordy. Tato armáda musela být nemilosrdná a splnit své poslání dokonale. Nyní si Kil'jaeden nemohl dovolit neuspět.

Spoutaný a bezmocný duch Ner'zhula, se pro Kil'jaedena stal dokonalým cílem. Nabídl mu, že pokud nebude sloužit Legii, vyhne se věčnému trýznění a trápení. Ner'zhul démonovo ultimátum přijal. Jeho duch byl umístěn do speciálně vytvořeného bloku ledu, tvrdého jako diamant, získaného ze vzdálených koutů Spletitého Podsvětí. V mrazivém vězení, Ner'zhul pocíti, že se jeho vědomí deset - tisíckrát rozšířilo.

Zdeformovaný démonovou chaotickou mocí, Ner'zhul se stal bytostí, která vládla téměř bezednou mocí. V tu chvíli orkům známé jméno Ner'zhul bylo navždy zatraceno. Zrodil se Král Lichů.

Stejně jako se z Ner'zhulových válečníků stali loajální rytíři smrti, stoupenci klanu Shadowmoon byli také rozmetáni démonovou chaotickou energií. Bezbožní zaklínači se však znovu vrátili jako kostliví Lichové. Démoni tak získali jistotu, že Ner'zhulovi služebníci mu budou sloužit i po smrti.

Když konečně nastal ten pravý čas, Kil'jaeden vysvětlil poslání, pro které byl král Lichů stvořen. Ner'zhul měl v Azherothu rozšířit smrtelnou epidemii smrti a teror, které by navždy sfoukli lidské civilizace. Všichni ti, kdo by zemřeli na obávaný mor, vstali by jako zrůdní nemrtví, kteří by byli vázáni železným poutem k Ner'zhulovy na věky věků. Kil'jaeden slíbil, že pokud Ner'zhul splní svůj temný úkol, bude Ner'zhul propuštěn a bude mu darováno nové zdravé tělo.

Přestože Ner'zhul byl rozhodnut svou misi splnit, Kil'jaeden neměl ke svému pěšci úplnou důvěru. Udržení Krále Lichů v krystalu by mělo udržet jeho dobré chování, ale pouze na krátké období, proto se Kil'jaeden rozhodl, že bude potřebovat dávat na Krále Lichů bedlivý pozor. Pro tento účel vyzval Kil'jaeden svou elitní démonskou stráž, upírské Pány děsu, aby na splnění Ner'zhulova děsivého úkolu dohlédli. I sám Tichondrius, nejmocnější a nejprohnanější z řad Pánů děsu, byl přesto fascinován morem a potenciálem Krále Lichů pro splnění všeho potřebného k ničivé zkáze všech lidských civilizací.

Ledová Koruna a Ledový trůn

Ner'zhul se v Kil'jaedenově krystalu znovu vrátil do Azherothu. Křišťálové vězení prolétlo noční oblohou do pustého Arktického kontinentu Northrend, kde se zabořilo hluboko do obrovského ledovce Icecrown, neboli Ledová Koruna. Křišťál se v ledovci začal podobat trůnu, v němž se brzy probudil Ner'zhulův pomstychtivý duch.

Od hranic Ledového Trůnu, Ner'zhul se začal svým nezměrným vědomím dotýkat myslí původních obyvatel Northrendu. S trochou úsilí uvedl mnoho domácích bytostí, včetně divokých Wendigo a ledových trollů, do svého mohutně rostoucího stínu. Jeho duševní síly se ukázali být téměř neomezené a proto je využil k vytvoření malé armády, která ovládla okolí Ledové Koruny. I přes hlídky Pánů děsu, objevil Král Lichů malou lidskou osadu na okraji ohromného Dragonblightu. Z rozmaru se rozhodl Ner'zhul vyzkoušet své rostoucí síly na nic netušících lidech.

Ner'zhulův mor nemrtvých z hloubi ledového trůnu se pod Ner'zhulovým vedením vřítil do lidské vesnice. Morová rána do tří dnů v osadě všechny pozabíjela, ale mrtví vesničané krátce poté znovu povstali jako oživlé mrtvoly. Ner'zhul cítil tok jejich myšlenek, jako by byly jeho vlastní. Nelibozvučnost zuřící v jeho hlavě stále rostla, jako by každý nemrtví potřeboval duševní výživu. Ner'zhul však brzy přišel na to, jak nemrtvé ovládat naprosto jednoduše a nechával je dělat vše, co si přál.

Během následujících měsíců stále experimentoval s jeho morovými ránami tak, že si podrobil všechny lidské obyvatele Northrendu. Nyní mu již nedělalalo nejmenší potíže ovládat mohutné počty nemrtvých, které rostly s každým dnem. Věděl však, že jeho skutečná zkouška se teprve blíží.

Bitva o Grim Batol

Mezitím se ve válkou zničené zemi na jihu snažily rozptýlené zbytky Hordy bojovat za své přežití. Gromu Hellscreamovi a jeho klanu Warsong se podařilo uniknout zajetí, ale Deadeye a jeho klan Bleeding Hollow byli odvedeni Aliančními vojsky do internačních táborů v Lordaeronu. Bez ohledu na náklady pro udržení orků, se hlídkám v táborech podařilo získat kontrolu nad svými brutálními soupeři.

Nicméně, neohrožena zraky Aliance, velká síla orků se stále potulovala v severních pustinách Khaz Modanu. Klan Dragonmaw, vedený nechvalně známým černokněžníkem Nekrosem, používal starověký artefakt známý jako Duše Démona, se kterým ovládal Dračí královnu Alexstraszu a její Dračí letku. S ní vybudoval Nekros tajnou Armádu v opuštěných - někteří říkají že prokletých - chodbách Wildhammerově pevnosti Grim Batol. Nekros doufal, že s mocnými Rudými draky se mu podaří sjednotit Hordu, svrhnout Alianci a dobýt celý Azheroth. Jeho vize se ale nenaplnili. Malé skupince bojovníků odporu, vedené lidským mágem Rhoninem se podařilo Duši Démona zničit a Dračí královnu osvobodit z Nekrosových rukou.

Ve svém rozhořčení, Alexstrasza a její draci roztrhali Grim Batol a zničili většinu klanu Dragonmaw. Alianční jednotky přeživší orky uvěznili v internačních táborech, což byl konec původní Hordy a její krvežíznivosti.

Letargie Orků

Měsíce stále plynuly a čím dál víc orků bylo jako vězni odvedeni do Aliančních internačních táborů. Jak se tábory začaly plnit, byla Aliance nucena vybudovat nové tábory na pláních, jižně od Alterac Mountains. Pokud však Aliance chtěla udržet stále přibývající orcské vězně ve stále přibývajících táborech, musel král Terenas od národů Aliance začít vybírat novou daň. Tato daň, spolu se zvyšováním politického napětí pro hraniční spory, vytvořily rozsáhlé nepokoje. Zdálo se, že pochybná dohoda, která lidské národy držela pospolu, se v jejich nejtemnějších hodinách zlomí v jakémkoliv okamžiku.

Uprostřed politických zmatků, si mnoho dozorců z táborů začalo všímat znepokující změny s Orky v jejich zajetí. Úsilí o útěk z táborů a chuť bojovat mezi sebou se postupem času výrazně snižovaly. Orci byli rezervovaní a apatičtí. Bylo těžké tomu uvěřit, ale orci, nejagresivnější národ na celém Azherothu, úplně ztratili vůli k boji. I přes tuto letargii svých zajatců, nepřestávali vůdci Aliance vybírat svou daň.

Někteří lidé spekulovali, že nějaká nemoc, útočící pouze na orky, přinesla matoucí letargii. Ale Arcimág Antonidas z Dalaranu se slepě nezastával různých hypotéz bez vyzkoušení všeho, co bylo možno. Zkoumáním toho mála, co v historii orků Antonidas dokázal najít se dozvěděl, že orkové byli celé generace pod vlivem démonů. Zdálo se, že orky tyto síly zkazili ještě před invazí do Azherothu. Bylo zřejmé, že orkové se zavázali démonům, za češ jim od nich byla poskytnuta zvýšená síla, vytrvalost a agresivita.
Antonidas se domníval, že dříve krvelační orkové nepropadli nemoci, ale že letargie byla důsledkem masivního odstoupení orcské rasy od úskočné a ničivé černé magie, která je s démony ovládla a proměnila je v krvelačné zrůdy. Příznaky byly sice zřejmé, ale Antonidas nemohl pro orky najít žádný lék. To však potěšilo jak jiné mágy, tak i mnohé vůdce Aliance, kteří tvrdili, že hledání léku pro orky by byl ve všech směrech riskantní podnik. Antonidas si však tou dobou uvědomil, že lék pro orky musí být duchovní.

Nová generace

Minuly roky, napětí se zmenšovalo a v Lordaeronu zavládl trvalý mír. Král Terenas společně s arcibiskupem Alonsem Faolem bez přestání pracovali na přestavbě království a poskytování pomoci národům setrvávajícím v Alianci. Jižní království Azeroth začalo prosperovat a pod prozíravým vedením krále Wrynna se znovu stalo významnou vojenskou mocností. Uther Lightbringer, vrchní velitel řádu paladinů, udržoval mír v Lordaeronu uklidňováním občanských sporů a potlačováním vzpour mrzkých ničemů po celé říši. Admirál Proudmoore, jehož silná flotila hlídala obchodní trasy před loupeživými piráty a nájezdníky, udržoval pořádek na širých mořích. Středem zájmu obyvatel se však staly pozoruhodné činy nové generace hrdinů. Jediný syn krále Terenase vyrostl v silného, sebejistého, mladého muže. Mladý princ byl vychováván jako válečník Muradinem Bronzebeardem bratrem krále Magniho z Ironforge a přes svoje mládí byl považován za jednoho z nejzručnějších šermířů v Lordaeronu. Když se blížily Arthasovy devatenáctiny, byl pod vedením lorda Uthera uveden do Řádu Stříbrné ruky. Dobrosrdečný Uther, který se za celá ta léta stal králi Terenasovi téměř bratrem, považoval prince víc za synovce než za pouhého žáka. Přestože byl Arthas tvrdohlavý a poněkud arogantní, nikdo nemohl popřít jeho odvahu a houževnatost. Když podél hranice s Quel'Thalassem začaly řádit bandy trollů Zul'Amana, Arthas se s nimi rychle vypořádal a ukončil jejich běsnění. Navzdory princovým hrdinským činům se obyvatelstvo Lordaeronu zajímalo spíše o jeho osobní život. Po celém království se šířily zvěsti o milostném vztahu Arthase a lady Jainy Proudmoore. Jaina byla nejmladší dcerou admirála Proudmoorea a Arthasovou přítelkyní už od dětství. Krásná, ale plachá, mladá žena však také byla premiantem pro Kirin Tor ,rady čarodějů Dalaranu. Jainu vzdělával vážený arcimág Antonidas a mluvilo se o ní jako o zázračném dítěti, kterému se nadmíru dařilo v magických bádáních a zkoumáních. Navzdory svým přísným zaměstnáním si Arthas s Jainou udržovali těsný vztah. Vzhledem k věku krále Terenase a jeho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu by obyvatelstvo rádo vidělo, jak se jejich milovaný princ žení a pokračuje v královské pokrevní linii. Arthasovi s Jainou veřejná pozornost vadila, takže se svůj vztah snažili držet pod pokličkou, jak jen to šlo. Avšak Jaina se rozhodla ke studiu v Dalaranu, i když chápala, že to znamená konec milostného poměru. Věnovala se studiu celý život a dobře věděla, že její skutečnou touhou je touha po vzdělání, nikoliv osnování pletich v trůní místnosti. K nelibosti obyvatel Lordaeronu se cesty obou milenců nedobrovolně rozdělily a oba se začali znovu věnovat své práci.

Nová Horda

Hlavní správce internačních táborů Aedelas Blackmoore, pozoroval orky v zajetí ze své pevnosti Durnholde. Jen jeden ork měl vždycky jeho plnou pozornost. Bylo to tehdy osiřelé dítě, když ho za války před osmnácti lety jako mladý muž našel. Udělal z něj svého otroka a také ho tak pojmenoval. Jeho jméno Thrall znamenalo otrok. Blackmoore orka nechal učit
taktice, číst a psát a hlavně bojovat. Thrall byl také cvičen jako gladiátor, který měl Blackmoorovi vynést jmění v aréně, zatímco se koruptující správce snažil orky zbavit zbraní a zahnat je do svých internačních táborů.

Mladý Thrall vyrostl pod tvrdou výchovou a stal se silným a chychtrým orkem, ale v srdci věděl, že život otroka není nic pro něj. Jak čas běžel, dozvěděl se o svém lidu a i o jejich porážce, pro kterou jiné orky nikdy nepotkal, neb většina z nich byla umístěna do internačních táborech. Tou dobou se povídalo, že vůdce orků Doomhammer unikl z Loraeronu a skryl se neznámo kde. Také se říkalo, že jeden orcský kmen stále potajnu funguje a uniká pozorným očím Aliance.

Vynalézavý, avšak nezkušený Thrall se rozhodl z Blackmoorovi pevnosti utéct a vydat se hledat další příslušníky své rasy. A skutečně. Na svých cestách po útěku navštívil internační tábory, kde zjistil, že jeho mocná rasa byla podivně vyděšená a apatická. Pyšné orcské válečníky však hodlal objevit pod posledním neporaženým náčelníkem, velkým vůdcem klanu Warsong, pod Gromem Hellscreamem.

Stále pronásledován lidmi, Hellscream přesto držel neuhasitelný oheň boje Hordy s Aliancí při životě. Se svým klanem Warsong vedl Grom partyzánskou válku s proti útisku svého uvězněného lidu. Ani on však nikdy nenašel způsob, jak vyburcovat orky z jejich otupělosti. Vnímavý Thrall, inspirován Hellscreamem se brzy prokázal dobrými vlastnostmi pro válečníka Hordy.

Při hledání pravdy o svém vlastním původu putoval Thrall na sever, aby zde nalezl legendární klan Frostwolf. Našel ho a dozvěděl se, že klan byl v První válce vyhoštěn Gul'danem. S tímto faktem však zvěděl i to, že je synem a dědicem orka Durotana, Orckého hrdiny a náčelníka klanu Frostwolf, který byl zákeřně zavražděn v divočině zhruba před dvanácti lety.

Pod vlivem ctihodného šamana Drek'Thara, Thrall studoval prastaré šamanské kultury svého lidu, které byly zapomenuty díky Gul'danovi Černé Magii. Během času se stal mocným šamanem a přijal své právoplatné místo jako vůdce klanu Frostwolf. S rozhodnutím naplnit svůj osud, vyrazil osvobodit zajaté klany a uvolnit je démonického vlivu.

Thrall při osvobozování svého lidu narazil na náčelníka Hordy Orgrima Domhammera, který žil jako poustevník již mnoho let. Jako blízký přítel Durotana, Thrallova otce se rozhodl mladému vizionářskému orkovi pomoci při osvobozování klanů. S podporou mnoha válečníků, veteránů i náčelníků osvobodil Thrall svůj lid a dal orkům novou duchovní identitu.

Na znamení znovuzrození svého lidu, Thrall zaútočil na pevnost Durnholde a ukončil život svého bývalého pána Blackmoora. S tímto vítězstvím Thrall pokořil i všechny internační tábory v obležení, ale byla za to zaplacena velká cena. Doomhammer v jedné z bitev o tábor padl.

Thrall si vzal Doomhammerovu černou plátovou zbroj a jeho legendární válečné kladivo, aby se tak stal novým náčelníkem Hordy. Mladý Thrall během následujících měsíců zpustošil všechny internační tábory. Aliance ani jednou nad jeho obratnou strategií nedokázala vyzrát.

Thrall spolu se svým nejlepším přítelem a rádcem Gromem Hellscreamem dbali na to, aby již lidé orky nikdy více nedokázali zotročit.

Válka s Pavouky

Thrall osvobozoval své bratry v Lordaeronu, zatímco Ner'zhul pokračoval v budování své mocenské základny na Northrendu. Na Ledové koruně byla postavena mohutná pevnost obsazená rostoucími legiemi nemrtvých. Přestože Král Lichů rozšiřoval svůj vliv na zemi, temná říše z hloubi země stála proti němu. Starobylé podzemní království Azjol-Nerub, které bylo založeno rasou zlověstných humanoidních pavouků, vyslalo své elitní pavoučí bojovníky k útoku na Ledovou Korunu, s účelem vybudovat si nad nemrtvými nadvládu. K Ner'zhulově zklamání byli Nerubiani imunní nejen proti moru nemrtvých, ale i proti jeho telepatickým schopnostem.

Nerubianští pavoučí páni vládli obrovské síti chodeb podzemní říše, která se táhla téměř pod polovinou Northrendu. Bojová taktika však na taktiku Krále Lichů nebyla dostatečně silná. To ovšem vyvažovalo vše ostatní, od počtu až k síle armády. Ner'zhul nakonec válku s Nerubiany vyhrál. Zlověstní Páni děsu a neščetné legie nemrtvých Krále Lichů zaútočili na Azjol-Nerub a strhli pavoukům jejich podzemní chrámy na hlavy.

I když byli Nerubiani vůči Ner'zhulově moru imunní, přesto je Ner'zhul se svou rostoucí magickou mocí zvládl jako nemrtvé vzkřísit a podrobit si je své vůli. Ner'zhul od houževnatých a nebojácných Nerubianů převzal jejich stavební styl a využil ho pro stavbu své pevnosti. S upevněnou vládou ve svém arktickém království se Ner'zhul začal připravovat na své poslání ve světě. Vyslal své všemocné vědomí do lidských zemí, kde zavolal na všechny temné duše, které byly ochotny naslouchat a plnit jeho vůli...

Kel'Thuzad a utváření Pohromy

V lidských zemích bylo několik silných jedinců, roztroušených ve všech koutech Lordaeronu, kteří slyšeli duševní volání Krále Lichů z Northrendu. Nejvýznamější z nich byl mág Kel'Thuzad, který byl jedním z vysoce postavených členů Kirin Tor, vládnoucí správní rady Dalaranu. Pro svou touhu studovat zakázané temné umění Nekromancie, byl mezi mágy považován za zvrhlého. S touhou naučit se vše, co v kouzelných oborech mohl, byl velmi frustrován přikázáními jeho kolegů z Kirin Tor. Bylo mu zakázáno konat své temné zázraky. Poté, co uslyšel volání z Northrendu, mág se pře tajemným hlasem sklonil. Přesvědčem, že Kirin Tor je příliš utrašená, než aby se mohla chopit znalostí spojených s černou magií, rozhodl se, že zjistí, co mu mohl Král Lichů nabídnout.

Odcházejíc za svou touhou a lepším postavením, Kel'Thuzad navždy zavrhl učení Kirin Tor a opustil Dalaran. S vírou v Krále Lichů se vzdal všeho svého bohatství a vyrazil na dlouhou cestu do Northrendu. Zcela sám cestoval mnoho mil po souši i na moři, když konečně dosáhl zmrzlého pobřeží Northrendu. S cílem dosáhnout Ledové koruny a nabídnout zde své služby Králi Lichů, putoval Kel'Thuzad skrze zříceniny Azjol-Nerubu a všude se mu dostávala ukázka ničivé moci, která pocházela od jeho budoucího pána. Uvědomil si, že spojenectví s tajemným Králem Lichů může být velmi moudré a plodné.

Po dlouhých měsících cest přes arktické pustiny, dosáhl Kel'Thuzad temného ledovce zvaného Ledová Koruna. Vstoupil do Ner'zhulovy citadely a byl šokován, když ho nemrtví strážci nechávali projít. Byl očekáván Králem Lichů. Po dlouhé cestě, našel ve věčném ledu toho, komu před jeho Ledovým trůnem zcela vyčerpán, nabídl svou duši. Konečně našel temného pána mrtvých, samotného Krále Lichů.

Král Lichů byl se svou novou temnou duší spokojen. Výměnou za naprostou věrnost a poslušnost, slíbil Král Lichů Kel'Thuzadovi ohromnou moc a nesmrtelnost. Kel'Thuzad toužící po poznání temné moci, byl pověřen prvním velkým úkolem. V lidských zemích měl rozšířit nové náboženství, které by uctívalo Krále Lichů jako boha.

Za pomoc od mága, ponechal Ner'zhul zatím jeho lidství nedotčené. Kel'Thuzad chtěl svou moc použít k přesvědčení mnoha lidí a uvést je tak do stavu naprosté věrnosti a víry v Krále Lichů. Tak by pro svého pána získal mnoho nových loutek.

Kel'Thuzad se vrátil do Lordaeronu a v přestrojení po dobu tří let shromažďoval stejně smýšlející muže a ženy, se kterými tvořil tajné bratrstvo. Pojmenoval ho Kult Proklatých. Jeho členům byla slíbena rovnost a věčný život v Azherothu, výměnou za jejich službu a poslušnost Ner'zhulovi. Měsíce plynuli a Kel'Thuzad našel mnoho nadšených dobrovolníků do svého kultu mezi unavenými a přetíženými dělníky z Lordaeronu. Bylo to překvapivě snadné. Kel'Thuzad pouze vyvrátil víru ve Svaté světlo a převedl ji na Věčný stín Ner'zhulův. Jak Kult proklatých rostl, bylo stále těžší udržovat jeho velikost, funkci a vliv před pozornými orgány Aliance.

Díky Kel'Thuzadově úspěchu, Král Lichů se začal připravovat na svůj útok proti lidským civilizacím. Svůj mor uzavřel do přenosných Morových Kotlů, které měl Kel'Thuzad dopravit do Lordaeronu, kde by měli být ukryty v kultem řízených vesnicích. Kotle měli fungovat jako zdroje moru, který infiltruje zemědělské půdy a tak pronikne do měst severního Lordaeronu.

Plán Krále Lichů vyšel dokonale. Mnoho vesnic severního Lordaeronu moru podlehlo téměř okamžitě. Stejně jako na Northrendu, občané, kteří zemřeli na mor vstali z hrobů jako ochotní služebníci Krále Lichů. Členové kultu toužili zemřít a opět se vrátit do služeb svého temného pána. Jásali nad vyhlídkou nesmrtelností jako nemrtví. Ze seveřanů se s šířením nákazy stávali zombie v mnohem vyšších počtech. Kel'Thuzad rostoucí armádu Krále Lichů nazval Pohroma. Brzy se měla vydat na pochod k útoku na Lordaeron a smést lidstvo z povrchu světa.

Rozdělení Aliance

Vůdcové Aliance se touto dobou hašteřili o svá hospodářská území a politický vliv ve svých zemích. Král Terenas z Lordaeronu začal tušit, že křehké spojenectví, uzavřené v nejtemnější hodině, již nebude držet pospolu o nic déle. Terenas přesvědčil vůdce Aliance o poskytnutí peněz a dělníků na pomoc obnově jižního království Stormwindu, které bylo zničeno během orcké okupace Azherothu. Stále vyšší daně, které museli lidé odevzdávat, spolu s dřívějšími náklady na udržování internačních táborů způsobovali, že mnoho vůdců Aliance - Genn Greymane z Gilneasu především - dospívalo k názoru, že jejich královstvím by se dařilo lépe, kdyby se od Aliance odtrhla.

Aby toho nebylo málo, Vysocí elfové ze Silvermoonu odvolávali svou oddanost k Alianci s tím, že chudí lidé během druhé války vypalovali elfské lesy během druhé války. Terenas vzdoroval své netrpělivosti a elfům připomněl, že z Quel'Thalasu by nic nezůstalo, nebýt stovek udatných lidí, kteří již dvakrát Quel'Thalas zachránili. I přes to, se tvrdohlaví elfové rozhodli kráčet svou vlastní cestou. V důsledku odchodu elfů i Gilneas Stromgarde vystoupil též.

Přestože se Aliance rozpadala, Král Terenas měl stále ještě spojence, se kterými mohl počítat. Admirál Proudmoore z Kul Tirasu a mladý Varian Wrynn, král Azerothu, byli nadále odhodláni být pod praporem Aliance. Kromě nich také kouzelníci z Kirin Tor z Dalaranu, vedeni Arcimágem Antonidasem, slíbili podporu vládnoucímu králi Terenasovi. Nejvíce uklidňující bylo, že mocný trpasličí král Magni Bronzebeard krále ujistil, že trpaslíci z Ironforge mají k Alianci navždy dluh za osvobození Khaz Modanu z pod kontroly Hordy, za čež budou Alinci vždy věrni.