Jdi na obsah Jdi na menu
 

Historie World of warcraft 2.část

Nexus War



Jako Nexus War je nazýván konflikt mezi šíleným Dračím Aspektem Malygosem a spojeneckým uskupením Dračích letek Wyrmrest Accord, s nímž zároveň spolupracovali čarodějové z Kirin Tor.

Poté, co Deathwing způsobil smrt většiny draků Modré letky, uprchl zdrcený Malygos do Northrendu, kde byl deset tisíc let požírán šílenstvím ze ztráty svých dětí. Pán magie se přestal starat o veškeré dění ve světě; jeho netečnost ustoupila pouze na krátkou dobu po Druhé válce, kdy se Dračí Aspekti sjednotili v boji proti Deathwingovi a zničujícímu vlivu Duše démona.

Malygosova příčetnost se ale začala mírně obnovovat poté, co se z Outlandu vrátila modrá dračice Tyrygosa spolu s nether draky, které se jí podařilo osvobodit. Jak Malygos začínal vidět jasněji, spatřil opět magii proudící světem a došel k názoru, že se nikdy neměla dostat do rukou lidem, elfům ani jiným bytostem, kteří s ní zacházeli s neopatrností, jež mohla mít dalekosáhlé důsledky. Modrý Aspekt tak s pomocí Arcanomiconu, mapujícího toky magie na celém Azerothu (tzv. ley lines), mapy, která mu byla dána samotným Titánem Norgannonem, sledoval dráhy jednotlivých magických proudů a začal je stahovat do svého domova Nexusu na ostrově Coldarra, ve snaze smrtelným bytostem magii navždy vzít, aby s ní už nemohli napáchat další škody.

Když mágové z Kirin Tor zjistili, do čeho se šílený Aspekt pustil, využili zbytky magie, které na světě stále přetrvávaly, a přesunuli své město Dalaran vysoko nad povrch Northrendu, blíž Nexusu a blíž bitevním liniím jak s Aspektem magie, tak s Pohromou.

Naděje ke konečnému zničení šíleného Aspekta se objevila ve chvíli, kdy byl poražen frost wyrm Sapphiron v Naxxramasu. Jako bývalý člen Modré letky Sapphiron vlastnil klíč, který dračí královna Alexstrasza následně posvětila svou mocí a tento klíč byl následně využit k nalákání Malygose, který byl nakonec spojenými silami odvážných dobrodruhů a draků Rudé letky poražen.
Od mrtvého Aspekta bylo poté vzato Srdce magie (Heart of Magic), neuvěřitelně mocný předmět naplněný magickou energií.
Hrozba Malygose byla naštěstí zažehnána, ale magie je nyní bez svého strážce a nikdo neví, jaké následky může tato skutečnost nést.

Začátek Wrath of the Lich King

 

ghulove



Hrdinové Aliance a Hordy již bojovali s mnohými nebezpečenstvími.
Se Starými bohy, Elemental lordy, Plamennou legií, ale poté byly jejich největším problémem nesváry obou bojechtivých stran. Dokud se nevynořilo ze zmrzlé temnoty Azerothu staré zlo, které všichni považovali za ukončené.
Král Lichů o sobě začal dávat vědět… a to velice krutým způsobem.

První zvolání Krále Lichů: ,jsem stále zde´, byla ukryta v podivných bednách, které putovaly do všech měst. Každý zvědavec, který víko otevřel, se setkal s nákazou, jež ho přeměnila na nemrtvého.
Naštěstí se historie neopakovala a tak nešťastníky nepotkal stejný osud jako obyvatele Stratholmu.
Na scéně se objevili Argent Dawn, organizace zapojená do boje proti nemrtvým, kteří měli lék na tuto nákazu, a ta se již dále nešířila. Bylo však jasné, že se Král Lichů probudil a hodlá pokračovat ve svém plánu (jak jinak) o zničení světa. Navíc věděli, že zaútočí znovu a tentokrát s mnohem větší silou.

Během toho, co Pohroma útočila na města nejrůznějšími způsoby, probíhal ještě jeden děj a to velice důležitý, možná i klíčový. Byl to příchod Rytířů smrti do Eastern Plaguelands.

Acherus a příchod Rytířů smrti



Rytíři smrti a jejich pomocníci vyslaní Kel´Thuzadem z jejich domovského Naxxramasu se přesunuli v nekoropoli Acherus nad Eastern Plaguelands k městu Scarlet Crusade: Tyr´s Hand.
Rytíři smrti vedeni highlordem Darionem Mograinem a Králem Lichů se připravovali na eliminaci jednotek fanatických paladinů a zároveň krvavé útoky vůči vesničanům New Avalonu brali spíše jako trénink pro nové rytíře, kteří doplnili řady Pohromy.
Instructor Razuvious osobně vybíral nově oživené rytíře, kteří přicházeli v úvahu jako noví vojáci a když se osvědčili, že jsou schopnými bojovníky, poslal je za Králem Lichů, aby jim předal další instrukce. Rytířů smrti se shromáždilo tolik, že už nikdo z Pohromy neměl obavy z neúspěšnosti mise.
Rytíři z Acherusu si postupně začali podmaňovat celé okolí, vraždili každého muže, ženu i dítě, nehledě na to zda byli ozbrojení či nebyli… byla to vůle Krále Lichů, kterou bez reptání uposlechli.

Když si podmanili celý kraj patřící Scarlet Crusade a fikaně zatočili i s celým jejich loďstvem, paladinové se museli stáhnout do New Avalonu a začít jednat. Zmobilizovali veškeré síly k obraně města, které ovšem nic neřešily.
Pro Scarlet Crusade byl každý den temnější až se k nim donesl i onen ledový hlas Krále Lichů, říkající: ,,Kde je vaše Světlo nyní, Scarlet Crusade?“
Světlo nebylo nikde… alespoň ne pro fanatické paladiny, kteří pravou podstatu učení zavrhli a zvrátili v cosi, co se od toho pravého velice lišilo.
V Acherusu totiž nebyli pouze rytíři smrti. Ale i lichové, upírští San´laynové a několik schopných nekromancerů, kteří dokázali měnit zelenou pláň na morové pláně.

New Avalon přišel o svého starostu, o horní část města, kterou si rytíři přivlastnili, a ve městě se kupily mrtvoly rudě oděných paladinů.
Nehledě na to se Scarlet Crusade bránilo a lsti pramenící z Pohromy nenechávalo bez odezvy, aby rytíře alespoň trochu zdrželi.
Jenže na rytíře Acherusu neplatilo nic. Když už měli vše, co potřebovali, vyslali jednoho ze svých řad, maskovaného za posla s dopisem pro generálku Brigittu Abbendisovou, ve kterém stálo, že musí okamžitě odjet do Northrendu.
Abbendisová se nalodila a skutečně s celou flotilou odplula k mrazivým břehům severního kontinentu.
Vojska, která ve městě zbyla, byla eliminována náletem frostwyrmů a celé město si tak rytíři plně podmanili.
Nic už jim nestálo v cestě, aby splnili konečný rozkaz Krále Lichů: Zaútočit na Light´s Hope Chapel.

Bitva o Light´s Hope Chapel

 

sargeras



Pohroma se již jednou pokusila získat Light´s Hope Chapel… u této bitvy byl i Darion ale ne na straně útočníka, ale obránce. O tom však až někdy jindy (nejlépe v komiksu Ashbringer).
Důležité bylo, že se sem Pohroma po letech opět vrátila, se stejným cílem: porazit obránce kaple a získat těla padlých hrdinů, uložených v katakombách, na stranu Pohromy.
Darion shromáždil všechny nejlepší rytíře, včetně Koltiry Deathwavera a Thassariana a dalšími tisíci nemrtvých příšer. Deset tisíc útočníků Pohromy proti třem stovkám obránců Světla (podobnost s bitvou u Thermopyl).
Strhla se obrovská bitva mezi nemrtvými a paladiny. Ani jedna strana se nehodlala vzdát, až najednou nejtemnější chvíli prozářilo Světlo přijíždějícího paladina oděného ve zlatém kyrysu.
Byl to highlord Tirion Fordring. Rytíři smrti vedeni Darionem byli nuceni pokleknout a vzdát se.

Tirion však rytíře neodsoudil ke smrti. Snažil se je uvědomit o tom, že to co dělají je špatně a že Arthas je prakticky poslal na smrt, ať si vzpomenou na to, že za života bojovali proti straně, které nyní sloužili. Ale vůdce rytířů byl zatvrzelý a nehodlal přijmout fakt, že je jejich temný pán zradil. Pak se stalo něco neočekávaného.
Na Dariona někdo zavolal a jmenovaný ten hlas poznal. Byl to hlas Darionova otce, Alexandrose Mograinea, prvního nositele Ashbringeru. Otec si se synem vážně promluvil, řekl mu, že na něj nikdy nezapomněl, nikdy ho nezavrhl a nezavrhne i přes to, že se stal rytířem smrti (což byla částečně i Alexandrosova vina). Tam, kde Tirion neuspěl, uspěl Alexandros. Mograine tak prozřel a otcova slova si vzal k srdci. Konverzace však byla přerušena příchodem temného pána, který pohltil Alexandrosovu duši Mrazivým smutkem.
Darion v tu chvíli pocítil vztek vůči Arthasovi a okamžitě ho nařkl ze zrady vůči jemu i jeho spolubojovníkům. Pokusil se na Krále Lichů zaútočit, ale byl ihned odražen.

Arthas bez obalu přiznal, že je skutečně poslal na smrt, jen aby vylákal Tiriona, kterého se bál více než kohokoliv jiného. Paladinové na příchozího pána Pohromy zaútočili, aby bránili Fordringa ale útok měl stejný účinek jako ten Darionův.
Ve chvíli, kdy už se zdála bitva prohraná, Darion si připomněl otcova slova a hodil Tirionovi zkažený Ashbringer, který u sebe celá léta nosil.
Jakmile se dostal meč do kontaktu se Světlem, které paladin vyzařoval, byl okamžitě očištěn a byl tak navrácen do původní podoby, ve které byl ukut.
Když Arthas zpozoroval, že již nemá navrch a proti němu se řítí naštvaný paladin s mečem stejně mocným, jaký třímal ve svých rukou i on, dal se ihned na ústup se slovy: ,,Tohle není konec. Až se setkáme příště, nebude to na svaté půdě, paladine.“ Poté zmizel.

Tím však bitva neskončila. Tirion na Arthasova slova odpověděl, že posbírá všechny síly světa, aby s ním vyrazily a utkaly se s Arthasem u samotných bran jeho říše.
Prohlásil, že od téhož dne se Order of Silver Hand a Argent Dawn spojí v jednu velkou organizaci: Argent Crusade, v armádu Světla.
Rovněž Darion povstal a prohlásil, že jeho rytíři jsou nyní svobodní a již nemusí sloužit vůli Krále Lichů. Ba naopak… zapřísáhl se, že potáhnou do Northrendu po boku Argent Crusade a neustanou dokud Arthas nepadne na kolena. Nyní se jmenovali Knights of the Ebon Blade, svobodní rytíři smrti.



Čekala je však ještě jedna práce, než mohli podat zprávu vůdcům Aliance a Hordy… museli si vydobýt zpátky Acherus, který byl na příkaz Arthase pod ochranou valkýr a jejich nemrtvých poskoků. Jakmile tak učinili, Darion vyslal dva posly se zprávami. Thassariana ke králi Varianovi a Koltiru k Thrallovi do Orgimmaru.
Ani jeden z nich nebyl ve městě přivítán vlídně, ale Thassarian byl odhodlán splnit úkol za každou cenu. Předal dopis králi, který byl již připraven rytíři setnout hlavu, jelikož v předchozích dnech Pohroma opět zaútočila na město, tentokrát s frostwyrmy a dalšími nemrtvými vojáky (Stejný útok podnikla Pohroma i na Orgimmar, ve kterém se Thrall s Garroshem dohadovali, kdo potáhne do Northrendu s vojsky).
Jakmile si Varian dopis přečetl, pochopil, že Aliance může počítat s pomocí rytířů Ebon Blade a vydat se tak do Northrendu odpovědět Králi Lichů na jeho útoky.

Invaze do Northrendu



Poté, co byla zažehnána hrozba Nákazy, která se v podobě podezřelých beden dostala do hlavních měst Aliance a Hordy, jak ve Stormwindu, tak v Orgrimmaru se okamžitě rozběhly plamenné debaty o dalším postupu, které ovšem byly v obou případech přerušeny nečekanými útoky Arthasových nemrtvých zrůd.

Varian Wrynn a Bolvar Fordragon v čele svých lidí útok úspěšně odvrátili a král Varian poté nelenil; založil Valiance Expedition jako hlavní údernou sílu proti armádám Lich Kinga a do jejího čela postavil právě svého přítele Bolvara Fordragona. Valiance Expedition krátce poté vyrazila do Northrendu, kde bylo následně vytvořeno několik aliančních bází, z nichž hlavní byla ta u Angratharu, brány vedoucí přímo do Lich Kingovy Citadely.

V Orgrimmaru se ale narozdíl od svého aliančního protějšku musel Warchief Thrall potýkat s daleko rozmanitějšími problémy. Nejprve učinil rozhodnutí vyslat na Northrend průzkumné oddíly, kterým už poté mělo následovat vojsko. Kromě toho měl také Thrall v plánu setkání s Lady Jainou Proudmoore, aby se dozvěděl, co má ohledně boje s Arthasem v plánu Aliance. To se ovšem příliš nelíbilo Garroshi Hellscreamovi, který by si nejraději napřed podrobil lidské království a poté teprve vytáhl do Northrendu a stejně tak skoncoval s Pohromou. Thrall se svým horkokrevným chráněncem pochopitelně nesouhlasil a slovní potyčka nakonec přerostla v Garroshovu výzvu k souboji v Orgrimmarské aréně. Ve chvíli, kdy se zdálo, že má Garrosh nad Thrallem navrch, byl ale souboj přerušen útokem Pohromy. Poté, co byly Arthasovy jednotky rozprášeny, Thrall souhlasil s Garroshovou žádostí a v čele svých vojáků ho vyslal do Northrendu.

Bitva u Wrathgate

 

sargeras



Všechny potyčky a bitky s Pohromou po celém Northrendu nakonec nutně musely vyvrcholit: a stalo se tak u Angratharu, brány tvořící předěl mezi Dragonblight a Icecrownem, a zároveň vedoucí do útrob Icecrown Citadel. Celá planina před Citadelou byla kontrolována dvěma tábory. Na jedné straně se vypínala Fordragon Hold pod vedením Bolvara Fordragona, a naproti ní mělo své ležení Kor´krok Vanguard, kterému velel Dranosh Saurfang.
Obě strany, jak Alliance, tak i Horda, byly dnem i nocí připraveni na bitvu. Stejně tak měla o situaci u brány přehled dračí královna Alexstrasza, která bojujícím přislíbila svou pomoc jako odměnu za to, že na její příkaz zabránili znovuoživení padlého gigantického draka Galakronda, který byl stvořen Titány dávno před Aspekty a měl větší moc, než všech pět dračích Aspektů dohromady. Pohroma se snažila tohoto tvora oživit, aby ho pak mohli využít jako nejmocnější zbraň v této válce, ale nemrtvý warlock, který se pokoušel draka přivést k životu, byl naštěstí díky Alexstraszině informaci včas odstraněn. Alexstrasza tedy na oplátku slíbila, že její draci v případě potřeby pomohou Allianci a Hordě v boji proti Pohromě, ale ani dračí královna nemohla tušit, co se vzápětí stane.

V jediném okamžiku se náhle Angratharská brána otevřela dokořán a zevnitř se vyřítily hordy nemrtvých jako přílivová vlna. Fodragonovi vojáci v čele se samotným Bolvarem se neohroženě bili, ale ve chvíli, kdy Král Lichů vyslal do boje nemrtvé vrykuly, hrozilo, že bitva vezme velmi rychlý obrat. V tu chvíli naštěstí Dranosh Saurfang odpověděl na volání do boje a v čele svých orků vyrazil Bolvarovi na pomoc. Spojenými silami Alliance a Hordy se tak podařilo útok odrazit.

Bolvar nato neohroženě se Saurfangem po boku předstoupil před bránu a vyzval Arthase, aby vyšel ven z Citadely, slovy „Krev tvých lidí a tvého otce si žádá spravedlnosti!“
Arthas na sebe nenechal dlouho čekat. Angratharská brána se otevřela a on vyšel ven; kolem něj se okamžitě začali rojit nemrtví.
„Mluvíš o spravedlnosti? Ukážu ti spravedlnost hrobu a pravý význam slova strach!“ odpověděl Arthas na Bolvarovu výzvu, ale v tu chvíli už mladý Saurfang nevydržel dívat se svému nepříteli nečinně do tváře, vrhl se vpřed a zemřel jako hrdina pod čepelí Mrazivého smutku.
V okamžiku, kdy se schylovalo k finálnímu střetnutí Bolvara a Arthase, se ale stalo něco, co nikdo nečekal: odněkud z kopců lemujících Angrathar totiž vystřelily katapulty a zamořily bojiště novou nákazou (New Plague) vytvořenou nemrtvými. Po krátké chvíli všeobecného překvapení se ukázal i její původce: Grand Apothecary Putress, který vzal situaci do vlastních rukou; pomocí jím vytvořené nové nákazy měli zemřít všichni, jak Arthasovi nemrtví, tak všichni lidé, orkové a ostatní na bojišti.

V nastálém zmatku, kdy na bojiště dopadaly další a další střely z katapultů, Arthas se slovy „Ještě není po všem!“ prchl zpět do Citadely, zatímco Bolvara dostihly účinky nákazy a stejně jako ti, kteří bojovali po jeho boku, vydechl naposledy. Poslední věc, kterou jeho vyhasínající oči spatřily, bylo několik přilétajících rudých draků, kteří svým plamenným dechem spálili celou planinu před Wrathgate a spolu s ní i jedovaté výpary nákazy a těla padlých bojovníků.



Bitva o Undercity

 

sargeras



Spád dalších událostí byl rychlejší než křídla draka. Ohně spalující nákazu u Angratharské brány stále ještě plápolaly a už vyšlo najevo, že Putress spolu s Pánem Děsu Varimathrasem zradil Lady Sylvanas a zatímco Putress v Northrendu zavinil smrt desítek a desítek bojovníků Alliance i Hordy, Varimathras převzal kontrolu nad Undercity.
Lady Sylvanas se podařilo uprchnout do Orgrimmaru, kde poklekla před Warchiefem Thrallem a ve jménu spojenectví ho žádala, aby jí pomohl získat její město zpět.

Zatímco jsou plány na útok na hlavní město nemrtvých v plném proudu, objevuje se náhle nečekaný návštěvník: Lady Jaina Proudmoore, která informuje překvapeného Thralla o rozhodnutí krále Variana Wrynna. Král je podle jejích slov pevně rozhodnut vzít Undercity útokem a pomstít tak smrt Bolvara Fordragona, svého nejlepšího vojevůdce a muže, který pro něj byl jako vlastní bratr, který v jeho nepřítomnosti vládl Stormwindu a vychovával Varianova jediného syna.
Ani Thrall, ani Sylvanas přitom nepochybují o tom, co je také bezpochyby Varianovým cílem: při této příležitosti si vzít zpět bývalé lidské království Lordaeronu, které lidé stále považují za své právoplatné državy.

Zatímco v Orgrimmaru probíhají přípravy na nadcházející boj, Jaina se vrací do Stormwindu, aby informovala krále Variana o situaci. Vysvětlí mu, že Thrall a Sylvanas byli zrazeni právě tak jako on sám a že Putress s Varimathrasem sledují jen své vlastní cíle.
Thrall mezitím neváhá a spolu s Vol´jinem a Sylvanas sám zahájí útok proti rebelům v Undercity. Podaří se jim probojovat se až k Varimathrasovi zrádného démona zabít.
Ani druhý zrádce, Grand Apothecary Putress, neuteče spravedlnosti a padne rukou pomstychtivého Variana a Jainy. Tím ale události dobývání Undercity nekončí: Varian totiž ke svému nesmírnému zděšení objevuje v části Undercity, která patří Grand Apothecary Society, znetvořené a zmrzačené mrtvoly lidí, na kterých Putress a jeho lidé experimentovali při tvoření nové nákazy.

Plný dosah toho, co se v Undercity dělo, zasáhl Variana jako blesk z čistého nebe. Lidskému králi došlo, že i přes křehké příměří, které spolu Alliance a Horda až doteď udržovali, se Grand Apothecary Society vymkla kontrole a tajně a v ústraní plánovala, jak je povraždit všechny: Allianci, Hordu a i ty nemrtvé, kteří by snad odmítli jejich ohavné plány.
A přestože tohle všechno se odehrávalo bez vědomí Sylvanas a i ona měla zemřít, Varianovi právě v téhle chvíli došla trpělivost. Naštěstí ale zasáhla Lady Jaina, které bylo jasné, že tato konfrontace nemůže skončit jinak než krveprolitím, a tak všechny alianční bojovníky včetně Variana zmrazila a teleportovala pryč z Undercity.

Když přestalo hrozit nebezpečí ze strany Alliance, Thrall se rozhodl k nezbytnému kroku. Nechal skupinu svých elitních válečníků Kor´kron vedenou Bragorem Bloodfistem, aby převzali kontrolu nad Undercity a především nad nemrtvými, kteří se po těchto událostech stali ještě nedůvěryhodnějšími, než byli dřív. Sám Bragor Bloodfist nyní nahradil Varimathrase ve funkci pravé ruky Lady Sylvanas, a přestože se paní Undercity nejspíš nemusí líbit, že je takovýmto způsobem pod Thrallovým dohledem, vzhledem k situaci si nemůže dovolit protestovat.

Bitva o Underity tak skončila opětovným získáním města a zabitím zrádců, ale nevyhnutelný střet s Alliancí měl ještě další dohru. Král Varian, znechucený vším, co v Undercity spatřil,
došel k názoru, že čeho je moc, toho je příliš, a dočasné příměří mezi Aliancí a Hordou tak ukončilo Varianovo vyhlášení války.

Ulduar



ulduarUlduar, záhadný komplex titánských budov v ledových horách Storm Peaks. Odříznutý od zbytku světa po tisíce a ponechaný svým vlastním tajemstvím, byl nakonec objeven podnikavým trpaslíkem-dobrodruhem Brannem Bronzebeardem. Poté, co se mu podařilo proniknout dovnitř, nalezl něco, co podle něj bývalo prastaré titánské město, ve kterém se nyní skrývali nepočetní storm giants. V touze dozvědět se něco víc o minulosti a účelu tohoto monumentálního komplexu pokračoval Brann v dalších pozorováních a výzkumech, až zjistil více, než potřeboval.

Ulduar totiž nebyl Titány zamýšlen ani tak jako město, jako spíše obrovské vězení v srdci hory, které mělo navždy spoutat jednoho ze Starých bohů, Stvůru s tisícem tlam, Boha smrti Yogg-Sarona. Jeho střežením byli pověřeni Titánští strážci: Thorim, Loken, Hodir, Freya, Mimiron a Tyr. Záludnému Yogg-Saronovi se ale neustálým našeptáváním a nahlodáváním Lokenovy mysli podařilo ovládnout svého strážce natolik, že ten poté zradil své poslání a hodlal Starého boha propustit z jeho vězení pod Storm Peaks.

radaDo této situace tedy přichází zvědavý Brann Bronzebeard, kterému je náhle odhalena děsivá pravda: pokud ho někdo nezastaví, bude prastaré zlo opět probuzeno.
Ve Fialové Citadele v Dalaranu je Rhoninem, vůdcem Kirin Tor okamžitě svolána rada. Kromě Branna Bronzebearda s informacemi „přímo od zdroje“ přichází také Lady Jaina Proudmoore a velité Alliance a Hordy: král Varian Wrynn a Warchief Thrall se svojí pravou rukou Garroshem Hellscream. Mezi horkokrevným Garroshem a neméně horkokrevným Varianem ale vznikne spor dřív, než vůbec stihnou nějaká jednání začít. Hádka a následný souboj vyprovokovaný Garroshem nakonec nepřejdou v krveprolití pouze díky včasnému zásahu Rhonina. Varian má ale jasno: narážeje na nedávný incident u Wrathgate, stroze informuje Rhonina, že spojenectví s Hordou stálo víc životů jeho lidí než boje s Pohromou; po ujištění, že s tím nechce mít nic společného, portálem opouští Dalaran.
Thrallova káravá slova ke Garroshovi už situaci napravit nedokážou a otázka, jak bojovat s právě probuzeným zlem, tak zůstává stále nezodpovězena.



Boj proti Yogg-Saronovi se tím ale nevzdává; skupině dobrodruhů se podaří projít bludištěm chodeb, spletitých tunelů a zákoutí Ulduaru a porazit jak Yogg-Saronovy zešílevší strážce, tak i samotného Starého boha, ale přestože ten jako jedna z nejmocnějších bytostí tohoto světa tím není ani v nejmenším definitivně poražen, pro Azeroth vyvstává nový problém.
V Ulduaru se totiž po smrti strážce Lokena objevil Algalon the Observer, vyslaný Titány, aby zjistil, jak k tomu došlo. Poté má za úkol vyslat kód Alfa (tedy, že je vše v pořádku) nebo kód Omega. Algalon následně v důsledku smrti Lokena, strážce Yogg-Sarona, hodlá napravit toto narušení velmi radikálním krokem: vysláním kódu Omega, který by v podstatě „restartoval“ Azeroth a v rámci tohoto procesu také zničil veškerý život.

Po té, co je Algalon dobrodruhy poražen, ale začne přemítat, čím se tato nenápadná planeta liší od všech ostatních světů, které kdy jako pozorovatel navštívil. Proč tito lidé tak tíhnou ke svým životům? Neměl by je a celý jejich svět tedy ušetřit? Vida, že už se na své výpočty a pozorování nemůže dále spolehnout, vysvětlí Algalon svým přemožitelům, že musí nalézt „místo velké síly, které leží blízko obloze“ (tedy Dalaran) a odvysílat kód Alfa, který celý proces ukončí.
Azeroth je zachráněn. Pro tentokrát.

Argent Tournament



arthasTirion Fordring a jeho Argenti postupovali v Northrendu velmi rychle. Zakládali základny všude, kde bylo třeba a kde měli tu čest bojovat s Pohromou. Jejich nejhlavnějším cílem bylo však Icecrown a Zul´Drak, ve kterém Pohroma zanechávala také velkou spoušť.
V krajích, kde nebyla velká koncentrace nemrtvých, anebo vůbec žádná, Argenty nahradila Aliance Vanguard, Horde Expedition nebo Kirin´Tor, který měl za úkol se vypořádat, za pomoci dračích letek, s modrým Aspektem Malygosem.

V Northrendu jak Aliance, tak Horda našla další spojence v boji proti Králi Lichů. Alianční výprava nalezla ve Storm Peaks spojence v jistém klanu horských trpaslíků, kteří si říkali Frostborn a k Hordě se přidali Taunka, podobní svým bratrancům Taurenům.
To Král Lichů nečekal, ale nehodlal se vzdát své šance na vítězství a tak proti Argentům a jejich spojencům stavěl různé překážky.
Tirion se však soustředil dosáhnutí hranic Arthasova království, což se mu povedlo na hranicích mezi Crystalsong Forest a Icecrown, kde založil první základnu : Argent Vanguard.
První bašta bojovníků Světla měla však malý háček… nerubiani a frostwyrmové se rozhodli, že je na svém území nechtějí a začali nebohé paladiny chytat do sítí a někdy i odnášet do Scourgeholmu, základny Pohromy, která sídlila za skalami.
Tirion, i přes Darionovy časté připomínky, že tohle není dobrý začátek v boji proti Arthasovi, neustal a dařilo se mu své stoupence zachránit a první základnu ubránit i přes obrovský počet přiběhnuvších nepřátel.

První vyhraná bitva byla na straně Argentů, kteří se rozhodli získat výhodnější pozici na kopci nad Scourgeholmem.
To se jim také povedlo a zanedlouho na kopci místo stromu s oběšenci postavili strážní věž : Crusader´s Pinnacle. Rozhodli se skoncovat s nerubiany, kteří Scourgeholme obývali, ale nevěděli si rady. Pak přišel na řadu rytíř smrti v indigovém plášti, který ostatním poradil, jak mají postupovat a jeho metody se kupodivu osvědčily (Ebon Watcher je pro informaci Darion Mograine v přestrojení). Dokonce nabídl paladinům, že mohou na souboj s těmi nejhoršími stvůrami zavolat na pomoc nějakého rytíře z řad Ebon Blade. Rytíři smrti skutečně odvedli velkou část práce a v nejtěžším souboji se objevil sám highlord rytířů Ebon Blade a přispěl svými čepelemi do hromádky rozřezaných stvůr.

Mezitím co Argent Crusade řešili problémy v Icecrown, Zul´Draku a v částech Northrendu, kde řádili Nemrtví a slavili menší i větší úspěchy v boji proti Pohromě, Tirion Fordring se rozhodl vystavět na severu Icecrown Argent Tournament, který by sloužil k porovnání sil mezi jednotlivými bojovníky a tím pádem i k výcviku těch, kteří by rádi pomohli naklonit misku vah na stranu Světla.
Argent Crusade složilo své síly a vystavěli tak velké kolbiště a koloseum pro již zmíněné účely.
Ebon Blade získali poblíž tournamentu Shadow Vault, aby mohli být Argentům blíže a zároveň mít kontrolu i nad jinými částmi Icecrown, hlavně aby mohli držet Vrykuly dále od Armády Světla, stejně tak i Scarlet Crusade, kteří si vystavěli přístav na severo-západě království Pohromy.



Tirion dokonce později pozval i oba vůdce Aliance i Hordy, aby se přijeli podívat na turnaj a na to, jak pokračují v boji proti Králi Lichů.
Skutečně ušli velký kus cesty. Ebon Blade se s plnou vervou pustili do Vrykulů i Pohromy okolo jejich základen a Argent Crusade na tom nebyli jinak. Nad ledovcem dokonce pluly dva křižníky, z toho vzducholoď patřící Hordě a vzdušný koráb pod Aliančním kormidlem.
Ale všem se pozdávalo, že nemrtvých neubývá.
Tirion se tedy rozhodl pro nebezpečný plán s jistou nadějí na úspěch.
Rytíři smrti mu totiž pověděli příběh o Arthasově srdci, kdy si sám velitel Pohromy opravdu srdce vyřízl z hrudi, ovšem s tím, že se srdce dá stále zničit a s ním i Arthas. Tirion souhlasil s tím, že plán stojí za to vyzkoušet.
Nepozorovaně se vplížili do Citadel of Darkness, převlečeni za členy Kultu Zatracených a vyčkávali na vhodný okamžik. Zanedlouho přišel sám velitel Pohromy a bohužel si skupinky všiml.
Tirion nečekal na správnou chvíli, protože pochopil, že by se další nemohla naskytnout a Ashbringerem rozlomil černý krystal. Nastala velká exploze, při níž Tirion omdlel a hrdinové se museli semknout kolem jeho těla, aby ho chránili. K jejich hrůznému zjištění zničení Arthasova srdce jeho majiteli nevzala život ale pouze část síly. Hrůzu z nevydařené akce však vyvážili přeběhnuvší Ebon Blade, kteří se vypořádali s naštvanými kultisty a pomohli Tiriona i zbytek hrdinů dopravit zpět do Crusaders Pinnacle.
Tirion se naštěstí probral a o den později mohl opět plánovat další strategii.
Věděl, že jim zbývá jediná možnost. Zaútočit na Arthase přímo v jeho sídle. V Icecrown Citadel.



Pád Krále Lichů

 

sargeras



Nastal čas zúročit zkušenosti, které nabyli hrdinové v Argent Tournamentu a vyrazit před brány Icecrown. Netrvalo dlouho a Arthas začal být znepokojen, že mu nositel Ashbringeru buší přímo na dveře.
Ale aby se armáda probila až přes hlavní bránu a všemi sály, musela i tak vynaložit velké množství úsilí a energie. Čím více Argenti citadelu prozkoumávali, tím více hrůz a zvráceností nacházeli. Většinou i věci, které měly zůstat skryty, nebo o nich bylo rozhodnuto, že o nich nikdo nikdy nepromluví.
Když postupně odhalili všechna tajemství citadely, která jim částečně mohla pomoci i k vítězství, hrdinové v čele s Tirionem se vydali ledovými sály gigantického komplexu.
Ztrát bylo mnoho a nejeden paladin zahynul rukou nemrtvého. Hrdinové zjišťovali, že citadela je obrovská z jednoho určitého důvodu: je vystavěna okolo Ledového trůnu, který se tyčil k nebi a na jeho vrcholku je čekal sám pán Citadely…
Ale strach nebyl na místě, zvlášť když byl na jejich místě Tirion Fordring nosící meč, který se mohl bez obav postavit zbrani temného pána.

Když se probojovali ledovými sály a řadami nemrtvých, stanuli přímo před Ledovým trůnem a před jeho samotným pánem.
Vůdce Argentů se snažil s Arthasem rozumně vyjednat celý boj, aby odložil meč a dobrovolně se vzdal. Ale takovou věc nebyl Král Lichů ochoten podstoupit.
Ale dříve než stačil Tirion zkřížit s Arthasem svou čepel, byl zamrazen kouzlem s nemožností se z něj vymanit. Vše zbývalo na hrdinech, kteří šli s ním. Bojovali statečně a s nadějí, že se jim temného pána podaří porazit ale… nikdo z nich nemohl dlouho čelit moci Mrazivého smutku. Arthasovi došla trpělivost a jediným kouzlem je srazil k zemi mrtvé chystaje se z nich vytvořit své věrné poskoky.
V tu chvíli Tirion požádal Světlo o poslední požehnání, čímž se vyprostil ze zajetí ledu a Ashbringerem roztříštil čepel prokletého meče.
Duše, dosud lapené v Mrazivém smutku, se spojily v mohutný vír, do kterého byl pán Pohromy lapen bez možnosti se jakkoliv bránit.
Padlí hrdinové se silou víru duší znovu postavili na nohy, schopni dovést boj do konce.
Arthas padl k zemi a naposledy vydechl.
(Jelikož by přepis nebyl až takový zážitek, přikládám video.)

Útok na Ruby Sanctum



Síň Aspektů (Chamber of Aspects); místo tajných setkání a jednání zástupců Dračích letek. Zde byla poprvé Neltharionem odhalena Duše démona. Umístění této monumentální jeskyně bylo dlouhá léta utajeno, až do doby invaze do Northrendu. Tehdy se zjistilo, že toto prastaré místo se skrývá pod titánskou budovou v Dragonblightu – Wyrmrest Temple. Každá z dračích letek má přitom uvnitř této jeskyně svou svatyni: jsou jimi Ruby Sanctum, Obsidian Sanctum, Azure Sanctum, Bronze Sanctum a Emerald Sanctum.

V době Nexus War, války s šíleným Modrým Aspektem Malygosem, bylo právě v Obsidian Sanctum, sídle Černé letky, objeveno několik vajec Twilight Dragonflight, draků vytvořených Deathwingovou družkou Sinestrou.
Když se o existenci těchto vajec dozvěděl druh Dračí královny Korialstrasz, okamžitě poslal zprávu Radě šesti do Dalaranu, aby vyslala několik odvážlivců vejce zničit. Úkol byl bez nejmenších obtíží splněn a zdálo se, že vše je opět v pořádku. Až do doby, než se začalo něco nekalého dít v Ruby Sanctum. Strážci uvnitř se přestali ozývat a stráže střežící průchod do svatyně Rudé letky byli posléze nalezeni na svých stanovištích mrtví.

Brzy však vyšla na povrch pravda: Černá dračí letka v pokusu usnadnit Deathwingovi návrat na Azeroth zaútočila na Ruby Sanctum; jejich cílem bylo svatyni rudých draků nadobro zničit a zároveň rozbít pouto, které k sobě váže jednotlivé členy Wyrmrest Accord.
Drak z Twilight Dragonflight Halion, který celý útok zosnoval, byl ale nakonec spojenými silami draků i jiných hrdinů poražen stejně jako jeho přisluhovači.
I přes slavené vítězství se ale naskýtá palčivá otázka: Kdy a kde zaútočí Černá letka příště?


Operace Gnomeregan



gnomeregan

Velitel gnómů, High Tinker Gelbin Mekkatorque, se rozhodl, že nastal čas, aby si gnómové vzali zpět své podzemní město Gnomeregan, o které přišli za velmi nemilých okolností.

V době, kdy v jiných částech Azerothu zuřila Třetí válka, měli gnómové úplně jiné problémy: troggy, prastarou Titány vytvořenou (a nepříliš povedenou) rasu, jejíž příslušníci náhle zaplavili téměř celý Gnomeregan. Přestože jsa nesporným géniem, byl vůdce Gelbin Mekkatorque naprosto v koncích až do chvíle, kdy jeho poradce Sicco Thermaplugg přišel s odvážným plánem: vypustit do města nebezpečnou radiaci a troggy tak vyhubit. Bohužel se ale stalo, že toto toxické svinstvo nezačalo zabíjet pouze troggy, nýbrž i samotné gnómy; z těch, kteří přežili, se poté stávali zdegenerovaní leper gnómové. Zděšený Mekkatorque dal okamžitě příkaz k evakuaci města a spolu s přeživšími přijal azyl u trpaslíků v Ironforge. Brzy ale zjistil, že jeho bývalý poradce Thermaplugg, který při evakuaci zmizel, měl nejspíš v invazi troggů prsty, protože chtěl získat pozici High Tinkera, a nyní převzal nad Gnomereganem kontrolu a jmenoval se nejvyšším vládcem.
Thermaplugg byl poté údajně poražen, ale ukázalo se, že hrdinové, kteří si přišli vyzvednout odměnu za jeho hlavu, byli vychytralým gnómem obelháni; po nějaké době už Gelbin ztratil trpělivost. Vypracoval geniální, neprůstřelný a naprosto dokonalý plán na opětovné ovládnutí svého města, který nazval Operace Gnomeregan.

Do boje na znovuzískání Gnomereganu zapojil jako přeživší gnómy, tak i Alianční dobrovolníky ochotné nasazovat krk za gnómskou rasu. A protože podle geniálních výpočtů geniálního High Tinkera je po pádu Krále Lichů, poslední skutečné Azerothské hrozby, pravděpodobnost jakýchkoli kataklyzmatických udalostí v nejbližší budoucnosti menší než 12,7 %, je pravý čas zaútočit. Všude, kde se vyskytovala jakákoli volná plocha, byly v krátké době vylepeny motivační plakáty a brzy se Gelbinovi podařilo shromáždit dostatek vojenských sil, aby mohl podniknout finální útok proti proradnému Thermapluggovi.

Jakmile se gnómům a jejich spojencům podařilo zničit všechny nepřátelské raketomety, byl čas proniknout do tunelů. Po poražení několika vln útočících troggů se ukázal sám Sicco Thermaplugg, aby Gelbinovi předvedl svůj nejnovější vynález: ozařovač s 26x větší intenzitou, než měla původní radiace, která zasáhla město. Gelbin a jeho lidé jsou nuceni uprchnout zpět do Tinker Town, ale Mekkatorque slibuje Thermapluggovi, že se brzy vrátí dolů s dvakrát tak velkou údernou silou. A není daleko od vítězství: povrch Gnomereganu je už plně v rukou Gelbinových gnómů.


Pád Zalazaneho



echo isles

Stejně jako gnómové se i trollové konečně rozhodli, že si vezmou zpět, co je právoplatně jejich. V případě Darkspearských trollů je samozřejmě řeč o Echo Isles, které měl až doteď ve spárech zrádný witch doctor Zalazane.

Trollům kmene Darkspear jako by nikdy nebylo dáno moci se někde v klidu usadit. Poté, co byli nuceni opustit svůj domov ve Stranglethorn Vale, pod hrozbou trollského kmene Gurubashi, se usadili na samostatném opuštěném ostrově, který byl ale později napaden tajemnou mořskou čarodějnicí. Tehdy ale trollové naštěstí dostali velkorysou nabídku od nového Warchiefa Hordy Thralla; Darkspearští se následně připojili k Hordě a Thrall jim věnoval území Echo Isles, skupiny ostrovů ležících u pobřeží Durotaru.
Trollům ale zřejmě opět nebylo dáno konečně najít klidný domov, neboť se stali obětí zrady jednoho ze svých vlastních lidí. Witch doctor Zalazane, který zešílel vlivem temných sil vodoo, jež se mu vymkly z rukou, začal postupně ovládat mysli ostatních Darkspearských, až si z nich vytvořil armádu loajálních služebníků slepě poslouchajících jeho rozkazy. Vol´jin, syn starého vůdce Darkspearů Sen´jina, se obával, aby se i on a zbývající trollové nestali poslušnými loutkami jeho bývalého přítele Zalazaneho, a tak se rozhodl spolu s ostatními Echo Isles opustit. Útočiště nalezli v Sen´jin Village, osadě, kterou si vystavěli na pobřeží Durotaru na dohled jejich bývalého domova, odkud pak byly vedeny četné útoky s cílem zrádného Zalazaneho konečně přivést spravedlnosti. Mnoho hrdinů se zdánlivě vítězně vrátilo z nebezpečné džungle, ale jejich trofeje vítězství nad Zalazanem se nakonec všechny ukázaly být jen temnými triky zlovolného witch doctora.

Vol´jin ale rozhodl, že při památce svého otce získá pro Darkspearské jejich domov konečně zpět; přestože jeho lidí nebylo mnoho a Zalazaneho nemyslící služebníci je počtem stále převyšovali, na stranu Darksperaského vůdce se připojili i hrdinové Hordy z ostatních ras.
Poté, co byly všechny dostupné vojenské síly shromážděny na březích Durotaru, Vol´jin se spolu se všemi válečníky po svém boku vydal na Echo Isles, kde nejprve požádal o pomoc Bwonsamdiho, Strážce mrtvých, jediného loa, kterého Darkspearští uctívají. Bwonsamdi po chvíli usoudil, že Darkspearští jsou skutečně hodni jeho pomoci, a slíbil, že posílí jejich útok. Po vítězném boji Zalazane z bitvy prchá, ale ne nadlouho. Bwonsamdi nehodlá zrádného witch doctora nechat beztrestně utéct a poté, co loa zabrání trollovi v používání jeho temné magie voodoo, umírá Zalazane vyprovázen slovy Bwonsamdiho „Všichni mrtví kmene Darkspear patří mně... A ty se teď staneš jedním z nich!“
Boj je u konce. Trollové získali, i za cenu ztrát, zpět svůj právoplatný domov.



Občanská válka v Gilneasu



Poté, co se brána Greymane Wall zavřela a odřízla tak království Gilneas od zbytku Lordaeronu, začal Lord Darius Crowley, významný gilneaský šlechtic, mluvit o tom, že toto rozhodnutí krále Genna Greymanea byla trestuhodná chyba; a nezůstal jen u slov, nýbrž se postavil do čela vzpoury proti koruně, jež nakonec vyvrcholila krvavou občanskou válkou, která doslova obrátila celé království v trosky.
Crowleyho vzbouřenecké skupině, Northgate Rebellion, se nějakým způsobem podařilo propašovat do jednoho z gilneaských domů několik děl s úmyslem je později použít jako vskutku pádný argument a zařídit obrat ve válce ve svůj prospěch, ale bohužel se k tomu nedostal, jelikož byl zatčen a uvězněn jako zrádce království.

Jako by ale nestačila samotná bratrovražedná válka, Gilneas čekala další rána osudu: v té době se totiž začala rozmáhat worgenská kletba. Zemi zpustošenou krvavými boji napadly hordy worgenů a králi Gennu Greymanovi nezbývalo, než propustit rebela Crowleyho i jeho důstojníky, aby se připojili do boje proti krvelačným stvůrám.
Jednotlivé části města však padaly pod worgenským náporem jedna po druhé; Crowleymu a jeho lidem se podařilo worgeny zdržet u Light´s Dawn Cathedral, zatímco král Greymane odvedl zbytek svých poddaných do bezpečí; odvážný šlechtic ale bohužel za svoji statečnost krutě zaplatil. Stejně jako všichni ostatní jeho muži, kteří bitku s worgeny přežili, byl zasažen worgenskou nákazou.
Aby si zachránili holý život, uprchli všichni přeživší z trosek Gilneasu; občanská válka skončila a s ní padlo i hrdé lidské království.


Invaze elementálů



Elementy ve světě začínají být neklidné. Po celém světě se objevují slabá i silnější zemětřesení a posléze mizí stejně nepředvídatelně. V hlavních městech Aliance i Hordy se začínají čím dál hlasitěji ozývat podivná individua, která zvěstují konec světa. A co je pravdy na tom, že Warchief Thrall náhle a tajně opustil Orgrimmar a velení dočasně svěřil svému zástupci Garroshovi Hellscreamovi?

Že něco skutečně není v pořádku se ukázalo poté, co hlavní města Aliance i Hordy musela čelit útokům nebezpečných elementálů. Všeobecné panice rozhodně moc neprospívají ani infiltrátoři Twilight Hammer se svými apokalyptickými zvěstováními konce světa; s ohledem na jejich sliby, že všichni, kteří se k nim přidají, budou mít velkou šanci přežít přicházející běsnění elementů, není divu, že jim mnoho lidí skutečně s důvěrou naslouchá.

thrallEarthren Ring, neutrální organizace nejmocnějších šamanů světa, naštěstí nehodlala jenom nečinně přihlížet. Její zástupci okamžitě začali zjišťovat příčiny nepokojů elementů s pomocí vzácného artefaktu – Desky ohně, získané v Northrendu. Sám Warchief Thrall se mezitím vydal do Nagrandu v Outlandu, místa, kde se elementy projevují velmi silně, aby zde rozmlouval s dušemi svých předků a dozvěděl se, jaké nebezpečí Azerothu hrozí.

Po nějaké době se události začaly velmi rychle dávat do pohybu: kultisté Twilight Hammer byli konečně usvědčeni z infiltrace hlavních měst Stormwindu a Orgrimmaru; přestože pokusy tohoto temného kultu o zničení měst zevnitř selhaly, vzbudilo toto odhalení obavy, co všechno ještě může mít Twilight Hammer v plánu.
Mimo to se ale objevil další vážný problém. Nepokoje elementů vystupňovaly v zuřivé útoky elementálů na hlavní města; zoufalým obráncům se ale naštěstí postavili po bok šamani z Earthren Ring a s jejich pomocí se podařilo invazi zažehnat bez vážnějších škod.
Jedno je ale jisté: poražení Lich Kinga rozhodně neznamenalo, že nastane na Azerothu konečně mír, protože ve skrytu číhají nebezpečí, o kterých se nikomu nesnilo ani v těch nejhorších nočních můrách.

Ten, na jehož křídlech přichází smrt

 

deathwing


Vraťme se na okamžik do minulosti; v době, kdy v severní zemi ledového Northrendu stále zuřila válka s Králem lichů, nikdo netušil, že hluboko v lůně Azerothu se pomalu probouzí prastaré domněle poražené zlo, které jen tiše čeká na svoji chvíli, aby pak mohlo celý svět obrátit v ohnivé trosky.

Deathwing, po porážce u Grim Batolu a po zničení Duše démona, uprchl oslabený a ponížený do Deepholmu – jedné z částí sféry Elemental Plane. Zatímco on sám si hluboko v jádru světa lízal rány a jeho mysl stravovaly myšlenky na pomstu, jeho služebníci se všemi silami pokoušeli vrátit bývalému Aspektovi země jeho bývalou moc. Jeho syn Nefarian se bezúspěšně pokusil s využitím krve zástupců ostatních dračích letek vytvořit další letku, Chromatic Dragonflight. Stejně tak Deathwingova družka Sinestra vytvořila Twilight Dragonflight, kterou později v Northrendu studovala Modrá dračice Tyrigosa. Jak Nefarian, tak Sinestra byli nakonec ve výsledku bezúspěšní.

Po smrti Arthase dlouhá a vleklá válka se silami Icecrownské citadely konečně skončila a přeživší hrdinové se vrátili domů. Bohužel netušili, že Deathwing se mezitím úplně zotavil ze své hořké porážky a že Azeroth se pomalu blíží k vlastnímu konci. Krátce před Deathwingovým návratem se světem začaly šířit předzvěsti děsivých kataklyzmatických událostí, které měly následovat: svět zaplavila četná zemětřesení a útoky elementálů na hlavní města Aliance a Hordy se podařilo zažehnat jen s vypětím všech sil. Stejně tak Deathwingovi věrní následovníci, kult Twilight Hammer, začali šířit mezi lidmi proroctví o přicházející zkáze a přestože jejich pokusy o temné rituály a sabotáže byly nakonec neúspěšné, všechny tyto události připravily půdu pro příchod Toho, na jehož křídlech přichází smrt. Deathwing, konečně si jistý svou znovuobnovenou mocí a neporazitelností, opustil svoji skrýš v Elemental Plane, prorazil skrz mohutný vír Maelstrom z Elemental Plane na Azeroth a za sebou nesl oheň, smrt a destrukci.

Tvář Azerothu se navždy a nenávratně proměnila. Deathwingův let zničil elfský přístav Auberdine v Darkshore, způsobil zatopení Wetlands, když se zbortila trpasličí přehrada Stonewrought Dam, jeho příchod téměř znamenal zkázu pro hrdé lidské město Stormwind, a mohutná zemětřesení vytvořila uprostřed planiny The Barrens dlouhý ohnivý kráter.
Deathwing, jehož mysl byla nenávratně poznamenaná našeptáváním Starých bohů, se rozhodl, že nastal čas, aby celý svět shořel ve stínu jeho křídel.

Invaze do Gilneasu

 

gilneas


S Deathwingovým příchodem (nebo chcete-li, příletem) padla Greymane Wall, která po dlouhá léta dělila Gilneas od zbytku Lordaeronu. Na lidské království se okamžitě obrátila pozornost nemrtvých, kteří – po incidentu u Wrathgate značně nedůvěryhodní – se na příkaz nového Warchiefa Garroshe Hellscreama rozhodli získat přístav v Lordaeronu jako strategický bod v boji proti Alianci. Flotila nemrtvých bez meškání zaútočila na hlavní město Gilneasu, Duskhaven. I přes tuhý odpor Gilneaských pod vedením Liama Greymanea, syna krále Genna Greymanea, nakonec muselo být hlavní město evakuováno a přeživší uprchli přes Greymane Manor do temného lesa Blackwald.

V těchto hlubokých lesích Gilneasu čekalo uprchlíky velmi nečekané setkání – Gilneaští se zde setkali s nočními elfy, kteří jim poodkryli záhadu původu worgenské kletby. Před dávnými časy byla skupina druidů známých jako Druidové kosy (Druids of the Scythe), kteří se zřekli přirozené rovnováhy a dopustili, aby je ovládla jejich vnitřní divokost, vykázáni do Smaragdového snu, aby věčně spali pod stromem Tal’doren. Kletba se však začala šířit...
Lord Darius Crowley, kterému od útoku worgenů na Gilneas také kolovala v žilách prokletá krev, zjistil, že cílem nemrtvých nebylo pouze obsazení jejich domoviny, ale také získání prastarého artefaktu známého jako Elunina kosa (Scythe of Elune); s její pomocí by byli nemrtví schopní Gilneaské zasažené worgenskou kletbou ovládat. Gilneaskému šlechtici se naštěstí podaří Eluninu kosu získat. Poté, věda, že ta krátká chvíle, kdy má díky lektvarům plnou kontrolu nad svojí myslí, nebude trvat dlouho, se Darius napil z vod stékajících z Tal’dorenu, a obnovil tak ve své mysli rovnováhu mezi člověkem a zvířetem.

Gilneaský lid ale čekala další rána osudu, tentokrát v podobě zrady z vlastních řad. Lord Godfrey, jeden z Gilneaských šlechticů, jenž nebyl zasažen kletbou, zradil Genna Greymanea, zajal ho a uvěznil s plánem, že svého krále vydá nemrtvým, kteří, jak doufal, by poté mohli jeho zemi ušetřit. Gilneaští se ale velmi rychle vydali po stopě únosců a krále Greymanea zachránili. Godfrey, raději než aby byl nucen pokleknout před králem-worgenem, ukončil svůj život vlastní rukou.

Král Greymane se poté rozhodl k okamžité ofenzívě proti armádě Forsaken. Princi Liamovi Greymaneovi a Lorně Crowley, dceři lorda Dariuse, se podařilo zajmout vůdce nemrtvých Cornella. Zatímco v těsné blízkosti hlavního města zuřily krvavé boje, na bojišti se objevila i sama Lady Sylvanas Windrunner. Nemrtví byli pomalu a nemilosrdně zatlačováni na ústup, ale Lady Sylvanas se nevzdávala: vystřelila otrávený šíp po Gennu Greymaneovi. Před nevyhnutelným osudem však svého otce v poslední chvíli zachránil princ Liam, když se vrhl letícímu šípu do cesty. A zatímco Lady Sylvanas uprchla z prohraného boje, Liam vydechl naposledy s utěšující myšlenkou, že Duskhaven byl osvobozen.

Sylvanas, rozčarovaná z vývoje událostí, se poté rozhodla k unáhlenému kroku: i přes rozkaz Garroshe Hellscreama nechala na Gilneas vypustit smrtící nákazu. Gilneaským naštěstí připluli na pomoc noční elfové a v jejich lodích se worgenům podařilo bezpečně dostat do Darnassusu. Král Greymane se následně vydal do hlavního města Stormwindu, aby žádal o pomoc pro svůj lid. Přestože Gilneaští své staré svazky s Aliancí již před léty zpřetrhali, král Varian Wrynn si byl vědom toho, že Greymaneovi lidé by byli nedocenitelným přínosem v boji proti Forsaken. Proto na Gennovu prosbu kývl a nechal do Gilneasu vyslat Sedmou legii, elitní armádu Aliance. Její flotile se podařilo potopit veškeré loďstvo Hordy a spojené síly Gilneaských vojáků Sedmé legie poté vnikly do Gilneas City a armádu Forsaken na hlavu porazily. Přeživším nemrtvým se ještě na útěku podařilo získat mrtvé tělo Lorda Godfreye, poté se veškeré síly nemrtvých byly nuceny stáhnout zpět do Silverpine Forest.

Den poté



Dříve hrdé lidské království Gilneas zanechala invaze nemrtvých v troskách. Zatímco boje a potyčky s Forsaken stále trvají, Gilneaští civilisté uprchli zpět do Darnassusu a jiných aliančních měst a král Greymane, jehož království se změnilo na jedné velké bitevní pole a jehož syn a následník trůnu byl mrtev, se opět vrátil do Stormwindu, kde se postavil po bok krále Variana Wrynna jako opětovný spojenec Aliance.

darius crowleyHranice Gilneasu však nebyly jediným střetem zájmů mezi Aliancí a Hordou. Jelikož Lady Sylvanas začala projevovat snahu postupně ovládnout celý Lordaeron, okamžitě se proti ní začala tvořit tvrdá ofenzíva. Po bok Gilneaských se nyní postavili také mágové Kirin Tor z Ambermillu a od Dalaranského kráteru.
První krok Forsaken byl velmi rychlý: nemrtvým se podařilo prorazit obranu vesničky Pyrewood. Poté, co ohně v poraženém městě stále ještě plápolaly, došlo k hlavnímu střetu vojsk nemrtvých a vojsk Aliance v jižním Silverpinu. Prohnané Sylvanas, která předtím přeměnila zesnulého lorda Godfreye na jednoho ze svých Forsaken, se podařilo právě s pomocí tohoto zrádného šlechtice zajmout Crowleyho dceru Lornu. Gilneaští si poté před branami Gilneasu vyslechli její verdikt: buď se všichni okamžitě vzdají nebo bude Lorna Crowley před jejich očima proměněna v nemrtvou. Zdrcený Darius Crowley neváhá ani minutu: jeho lidé skládají zbraně a Sylvanas poté nechává Lornu i se svým otcem vrátit se do Gilneasu.

V této chvíli, kdy by se zdálo, že nemrtví získávají definitivně navrch, ale dochází k události, kterou nikdo nečekal: proradný Lord Godfrey zradil podruhé a zaútočil na královnu nemrtvých. Po krátkém boji byl Godfrey nucen uprchnout do Shadowfang Keep, zatímco Lady Sylvanas byla opět oživena pomocí svých Valkýr, které za její záchranu položily vlastní život. Královna Forsaken se poté zmítána strašnou zuřivostí vrátila do Undercity, aby se zotavila.

Událost s Valkýrami však měla ještě další dohru. Warchief Garrosh Hellscream totiž navštívil Silverpine, aby se setkal s Lady Sylvanas, a ona mu při té příležitosti předvedla, jak využívá původní Lich Kingovy Valkýry k tomu, aby oživovala padlé lidské vojáky a vytvářela z nich členy své vlastní armády. Garrosh byl tímto počínáním značně znechucen a dal to také Sylvanas velmi zřetelně najevo. Spor zůstal víceméně nedořešen, ale nejspíš je jen otázka času, kdy mezi horkokrevným Hellscreamem a Lady Sylvanas, která si za všemi svými činy neochvějně stojí, dojde k další roztržce, která by v tom nejhorším případě mohla i postavit bývalé spojence proti sobě...

Goblini z Kezanu

 

lost isles


Navzdory tomu, jaké známe gobliny nyní (jako malé zelené hajzlíky schopné vyhodit do vzduchu cokoli s pomocí provázku a cukrové vaty na špejli) byli tito... malí zelení hajzlíci původně pouze nepříliš inteligentními otroky kmene jungle trollů na ostrově Kezan. Goblini museli pro své trollí otrokáře těžit horninu zvanou kaja'mite z dosud nevyhaslé sopky Mount Kajaro; trollové tuto horninu využívali pro své rituály magie voodoo, ale netušili, že nestabilní materiál měl na gobliny, kteří s ním byli ve neustálém styku, nepředvídatelné účinky. Z malých hloupých zelených tvorečků se pod jeho vlivem stali malí velmi chytří zelení tvorečkové, dokonce natolik chytří (a natolik zelení), že zosnovali vzpouru proti svým věznitelům, svrhli jejich tyranii a z důlního systému pod horou Kajaro vytvořili své město – Undermine.

Během První a Druhé války se goblinská civilizace rozvíjela tempem přímo závratným. Zatímco lidé a orkové si navzájem prolévali krev, Kezan si vybudoval námořní flotilu, kterou by mu leckteré jiné země mohly jenom tiše závidět, a jeden z Trade princů tohoto potenciálu také bystře využil a nabídl svoji spolupráci Hordě. Když byla její vojska ale na konci Druhé války poražena, pochopili goblini, že je značně nevýhodné vázat se nesmyslnými spojenectvími, a během Třetí války už vesele dodávali zbraně i všemožný materiál jak Alianci, tak i Hordě. Takže zatímco válka obě frakce neskutečně vysilovala, Kezan se díky goblinům vrozené chamtivosti a touze po všem lesklém v okruhu sta mil stal bohatým námořním impériem. Nic ale netrvá věčně a idylický život na Kezanu se měl pro gobliny velmi brzy změnit v boj o život...

Došlo totiž ke zlomovému bodu pro celý Azeroth, který přirozeně zasáhl i goblinský ostrovní ráj. Deathwing po dlouhé době opustil svou skrýš v Deepholmu a prorazil skrz Maelstrom na povrch, což mimo jiné způsobilo výbuch sopky Mount Kajaro. Ti goblini, kterým se podařilo přežít evakuaci, nakonec skončili jako politováníhodní trosečníci na ostrovech Lost Isles, kde se nechtěně připletli přímo do přestřelky mezi Hordou a Aliancí. Goblini nakonec došli k názoru, že jim nic jiného nezbývá, obnovili staré svazky s Hordou a stali se tak jejími plnohodnotnými spojenci.

Nové konflikty

 

war


Potyčky mezi Aliancí a Hordou trvají již dlouhou řádku let. I když se už párkrát nastolilo křehké příměří, které ale bylo rozbito a párkrát téměř poslepováno snahou jak Thralla tak i Variana, z míru stejně nikdy nic nebylo.
První taková rána přišla na setkání v Theramoru, který přerušili přilétnuvší kultisté Twillight´s Hammer. Aliance a Horda si poté už moc nedůvěřovala a lepší to nebylo ani v okamžiku bitvy u Wrathgate, kde za smrt jak Aliančních, tak i Hordských vojsk mohl High Apothecary Putress, který pak následně utekl do Undercity, nad nímž společně s Balnazaarem převzal vládu.
Mír byl definitivně rozbit ve chvíli, kdy Varian, snažící se získat Lordaeron zpět pro Alianci, zjistil, jaké odporné pokusy Forsaken dělají a prohlásil, že po tom co viděl, už mezi Aliancí a Hordou nemůže být mír. A s příchodem Cataclysmu se potyčky ještě znásobily.

Konflikty v Eastern Kingdoms



Andorhal
Po pádu Krále Lichů byla Pohroma oslabena a s touto skutečností přišel na řadu úkol získat všechna města napadeného Lordaeronu z rukou nemrtvých.
Alianční jednotky vedené Thassarianem získaly západní část Andorhalu a oddíl Forsaken vedený Koltirou Deathweaverem získaly druhou část města.
Obě strany proti sobě bojovaly, aby získali město pod kontrolu.
Jednou ale na město zaútočily val´kyry a efektivně tak zatrhly Alianci celý plán získat Andorhal.
Nyní i teď po dokončení questové linie od Thassariana či Koltiry je město stále v držení Hordy a mění se, díky Forsaken, v obrovský, nepříliš vábný, hřbitov.

Po neúspěšném pokusu o získání Andorhalu se Alianční jednotky stáhly a nyní koncentrují svoje síly pro potlačení hrozby přicházející z jihu od Forsaken a od Krvavých elfů ze severu.

Southshore a Stromgarde
V Hillsbrad Foothills Forsaken svým příchodem zcela zničili přítomnost Aliance v severních zemích, když dobyli přístavní městečko Southshore a tím Alianci vytlačili nadobro zpět do Alteracu.
A aby toho nebylo málo, Horda též obsadila Arathi Highlands zničením Stormgardu za přispění prince Galena Trollbanea, který též bohužel doplnil řady Hordy jakožto jeden z Forsaken.
Horda poté rozšířila Hammerfall a tak má nyní kontrolu nad zeměmi od Western Plaguelands až po Wetlands.

Gilneas
Ti, kdo hrají za Worgeny si jistě dobře vzpomínají na začáteční questovou linii v hlavním městě deštivého království Gilneas, které napadli zdivočelí worgeni.
Gilneané bojovali statečně, ale nakonec byli sami postiženi nákazou, která je proměnila v krvelačné nestvůry, které je pokousaly.

Jakmile se však dali Gilneané, hlavně po psychické stránce, dohromady a začali bojovat proti své divokosti, přišlo další nebezpečí pro jejich království.
Na příkaz nového warchiefa Hordy, Garroshe Hellscreama, byla vyslána Sylvanas Windrunner se svými nemrtvými, aby získali Gilneas ke svému území, stejně jako to udělali s okolními zeměmi.
Gilneané proti nim bojovali, ale když Forsaken napadli jejich město, o které už jednou přišli, byla to pro ně poslední kapka. Všichni obyvatelé království vyrazili do boje, aby vytrhli Gilneas city ze Sylvanasiných rukou.
Při tomto útoku však zemřel syn krále Greymanea, Liam. Gilneané podnikli ještě poslední pokusy o to vyhnat Forsaken ze své říše, avšak marně. Více než o své království se museli začít starat o vlastní přežití.

Pomocnou ruku jim na poslední chvíli podala Tyrande Whisperwind, díky níž se dostali Gilneané do bezpečí Teldrassilu, kde proběhla rada mezi vůdci Aliance o tom, zda by se k nim Genn se svými lidmi měl připojit. Gilneané se v čele s Gennem Greymanem přidali k Alianci, avšak opětovné získání jejich města je zatím v nedohlednu.

Twillight Highlands
V Twin Peaks nedaleko Grim Batolu v Twillight Highlands svádí trpasličí klan Wildhammer boj s orkským klanem Dragonmaw, který se vrátil zpět k Hordě kvůli možnosti získání tohoto strategicky postaveného horského území.
Jediný konflikt, který je jak pro Alianci, tak i pro Hordu společný, je kult Twillight‘s Hammer, který pod vládou Deathwinga neohrožuje pouze tento kraj, ale celý Azeroth.

Konflikty v Kalimdoru



Konflikty v Kalimdoru také nejsou malého rozsahu. Ze všech bojů, které se na kontinentu svádějí, nejvíce vystoupily na povrch ty v Barrens, Ashenvale a Stonetalon Mountains.

Barrens
S příchodem Deathwinga byly Barrens rozděleny na dvě části - Northern Barrens a Southern Barrens.
V Southern Barrens Alianční jednotky získaly východní část země a Horda západní.
Souboj mezi oběma frakcemi zuří, jak se každá z nich snaží urvat část země pro sebe.

V Northern Barrens Horda brání pevnost Mor´shan Rampart, která je pod útokem Alliance.
Na druhé straně je zase Alianční Northwatch Hold pod útokem Hordy. Po strašlivé bitvě jsou však Alianční jednotky rozprášeny Hordskými válečnými loděmi a ti, kteří přežili, uprchli zpět do Stormwindu.

Ashenvale
Horda se v prastarém Ashenvaleském lese s příchodem Cataclysmu projevila pouze a jen jako dobyvatelská. Pod jejich sekerami padlo už mnoho stromů a to umožnilo Hordě, aby se zmocnila Silverwind Refuge.
Zbylé vesnice a državy Nočních elfů jako Maestra´s Post, Raynewood Retreat a věže byly též zničeny náletem Hordy. Astranaar byl napaden, avšak s pomocí ochotných dobrodruhů (po dokončení několika questů) opět opraven.
I přes tyto útoky se Alianci vedenou Nočními elfy povedlo získat některé části lesa zpět pod kontrolu.
Boje o nadvládu Ashenvale však trvají dál a to nejen s Hordou, ale i s ohnivými elementály z Firelands.

Azshara
U pobřeží Kalimdoru, na Lost Isles a na ostrovech u Azshary bojují goblini z Bilgewater Cartel spolu s orky proti aliančním silám a snaží se zde založit nové město, které by jim nahradilo ztracený Kezan. V Azshaře alianční síly útočí na Valormok, nechráněnou, ale nedůležitou základnu Hordy.

Darkshore
Kmen Shatterspear trollů v Ashenvale v Cataclysmu poctil Hordu svou spoluprací a tak se obléhání Darkshore rozjelo naplno. Noční elfové, jejichž útočiště Auberdine bylo zničeno přílivovou vlnou způsobenou Deathwingem, byli nuceni se usídlit nedaleko trosek vesnice, ale bohužel tak byli blíže osady Shatterspear trollů, což se Hordě vůbec nehodilo. Po krátkém boji se však elfové natrvalo zmocnili trollské osady, zapálili ji a zabili každého trolla ve vesnici.

Firelands

 

firelands


Firelands, jedna z částí Elemental Plane naplněná věčně hořícími plameny, v jejímž středu leží Sulfuron Keep, pevnost, ve které sídlí samotný Ragnaros. Poté, co byl pán ohně povolán Dark Ironským trpaslíkem Thaurissanem za Války tří kladiv na tento svět, byl pak z tohoto světa také sprovozen skupinou statečných dobrodruhů, což ohnivého Elemental Lorda ale nejen že nezničilo, ale umožnilo mu návrat zpět do svého domova ve Firelands. Zde Ragnaros spřádal tiché plány na obnovení své původní síly, když se mu náhle naskytla nečekaná možnost, jak nechat na Azerothu zažehnout své plameny zkázy...

Jak již bylo řečeno, Deathwing opustil svůj úkryt v Deepholmu a jedním z následků jeho proniknutí Maelstromem na Azeroth bylo i to, že prostor Firelands se částečně prolnul se sférou tohoto světa, a to v místě, kde leží prastará hora Hyjal a na ní Strom světa Nordrassil.

Horu Hyjal zachvátil oheň a na svět se vyrojili ohniví elementálové. Proti nim se ale postavil sám Archdruid Malfurion Stormrage, jehož duše dlouho dlela ve Smaragdovém snu, ale nyní se vrátil, aby změřil síly přírody se samotným Pánem ohně.
Sám Ragnaros ale získal nečekaného spojence: na jeho stranu se přidal druid Fandral Staghelm, jehož frakce druidů, kteří si říkají Druidové plamene (Druids of the Flame), se postavili proti Malfurionovi. Ten se ale přesto nevzdal myšlenky na proniknutí do Firelands a konečné poražení Ragnarose přímo na jeho vlastním panství.

Deepholme

 

deepholme


Monumentální kamenná klenba místo oblohy, chrámy jakoby vyrůstající přímo ze skal a stovky oslnivě barevných krystalů – to je Deepholme, jedna ze čtyř částí elementální sféry zvané jako Elemental Plane. Pokud však zatoužíte byť i jen po jednom drahém kameni, které se zde vyskytují tak hojně jako na povrchu země luční kvítí, pak vězte, že už se z Deepholmu možná nevrátíte. Vše, kam oko dohlédne, totiž patří Therazane the Stonemother, vedle Ragnarose, Neptulona a Al’Akira jedné ze čtyř Elemental Lordů. Mějte na paměti, je její zemní elementálové vás nejspíš sledují na každém kroku...

Bylo to právě zde, kam se Deathwing skryl po událostech z knihy Den draka. A právě odtud pak také prorazil zpět na povrch, přímo skrz Temple of Earth nacházející se ve středu Deepholmu. Krátkou dobu poté byl tento podzemní chrám hlavní základnou Deathwingových přisluhovačů, kultu Twilight Hammer, avšak v nynější době si vládu nad ním získala šamanistická organizace Earthen Ring, která se snaží o zpevnění narušeného World Pillaru, pilíře světa.

Zemní elementály, obry, kamenné troggy, podivná houbovitá stvoření i samotnou Therazane – to vše zde můžete potkat. Deepholme je kamenná země hýřící dechberoucími krystalickými útvary a také množstvím jeskyní, z nichž ty nejhlubší možná skrývají stvoření, jaká ještě nikdo nikdy nespatřil (a nejspíš je to jenom dobře). Cesta do této sféry je možná pouze skrz portály, ale mějte se na pozoru... Tady už nejste doma na Azerothu.

Vashj'ir

 

vashj


Vashj'ir byl původně velkolepým městem Urozených, které ale po implozi Studny věčnosti před deseti tisíci lety pohltilo moře. Královna Azshara a její služebníci však nebyli ochotni přijmout smrt v hlubinách a byli tak Starými bohy přetvořeni do podoby nestvůrných nag s hadovitými těly a odsouzeni k tomu žít své životy v propasti modrého oceánu.

Přestože existence tohoto monumentálního podmořského města byla po tisíce let všem národům Azerothu utajena, četná zemětřesení způsobená Deathwingem zapříčinila jednak částečné zatopení mnoha pobřežních měst a také vzedmutí určitých částí mořského dna. Vashj'ir tak byl velmi brzy objeven a netrvalo dlouho, než se o něj začaly zajímat jak síly Aliance, tak Hordy. Aliance se především snažila Hordě zabránit, aby získali plnou kontrolu nad městem, neboť ta by jim dávala klíčovou výhodu proti Aliance, jelikož Vashj'ir není příliš vzdálen od hlavních měst Aliance Stormwindu a Ironforge.

Ve Vashj'iru se tak vytvořila další fronta, kde se Aliance s Hordou přetahuje o velení nad tajemnými ruinami bývalého elfského města Zin’Azshari, které ještě jistě skrývají mnohá tajemství, jež čekají na objevení...

Uldum



uldum

Tajemný Uldum je společně s Uldamanem a Ulduarem dalším z území, která před stovkami tisíců let sloužila Titánům jako jakési laboratoře, a v nichž vytvářeli nové životní formy, které měly následně zalidnit Azeroth. Tajuplné město bylo dlouhou dobu skryto kdesi daleko na jihu v Tanariské poušti, ale s příchodem Cataclysmu se zhroutila brána, která až do té doby bránila jakýmkoli vetřelcům vniknout do tohoto pouštního města.

Návštěvníci a zvědaví dobrodruzi se zde setkali s podivnou Titány vytvořenou rasou zvanou Tol’vir a s jednou jejich skupinou, Ramkahen, dokonce navázali přátelskou spolupráci. Naopak druhá Tol’virská frakce, Neferset, jsou spojenci Deathwinga, kterému odpřisáhli svou loajalitu výměnou za to, že jim Deathwing dokáže navrátit jejich přirozenou kamennou formu, o kterou přišli kvůli Curse of Flesh. V Uldumu se tak rozhořela další z četných Azerothských potyček: Ramkahen se spolu s nebojácnými dobrodruhy pokoušejí zabránit přisluhovačům Deathwinga v proniknutí do zdejších Halls of Origination a v získání velmi mocné destruktivní zbraně, která je zde možná skryta. A kdo ví: možná se v těchto monumentálních síních, na které zapomněl čas, skrývá odpověď na vznik veškerého života na Azerothu...

Rise of the Zandalari

 

rise of the zandalari


But we never give up! We never forget! We never die... Dis is our land!
Na Zul’jinova slova z traileru na Zul’Aman si všichni jistě velmi dobře vzpomínáme. Nikdo však nečekal, že ne tak dlouho po zažehnání jedné hrozby ze strany lesních trollů se objeví druhé, daleko děsivější nebezpečí...
Celý Stranglethorn totiž rozhýbala nenadálá aktivita trollského kmene Zandalari.

Kmen Zandalari vedený králem Rastakhanem měl ještě donedávna pouze jediný cíl: boj proti Atal’ai ze Zul’Gurubu a především proti znovuzrozenému bohu Hakkarovi. Poté, co byl však Hakkar zprovozen ze světa, začal kmen Zandalari projevovat snahu sjednotit veškeré trollské kmeny; a stejně jako Zul’Farrak se z klenotu pouště proměnil v pustinou zanesenou pískem a Zul’Drak trpěl válkou s Králem lichů, stejně tak všem trollům hrozí zánik, pokud nebudou jednotní. To jsou slova Zandalari, jejichž srdce jsou nyní naplněna pomstychtivou touhou po územích, která mají být právoplatně jejich, ale která byla obrácena v prach.

Jako jeden z mála vůdce Darkspearských trollů, Vol’jin, spolupráci se Zandalari odmítl, potvrzuje svoji loajalitu k Hordě; obává se totiž, že válka, která by mohla následovat, by znamenala pro svět jen další hřebík do rakve.

Zdá se, že staré časy obávaných trollských impérií se opět vracejí; Zul’Aman (v touze po pomstě za smrt Zul’jina) a Zul’Gurub se bez nejmenších pochyb připravují k boji.


Hora Hyjal a plameny Firelands

 

nordrassil


Na hoře Hyjal se v minulosti udála jedna z největších bitev, kterou starý svět pamatuje. Poté, co Hyjal napadl jeden ze Sargerasových přisluhovačů Archimonde, existence Stromu světa Nordrassilu poskytující nesmrtelnost nočním elfům byla defacto obětována, když se Archimondovi postavil Malfurion Stormrage a s pomocí stovek elfských bludiček démona konečně porazil. Nordrassil, Koruna nebes, ztratil veškerou svou bývalou krásu i moc. Nyní se však opět díky Malfurionovi sám regeneruje a pomalu získává zpět sílu, kterou pozbyl.

Ani po Archimondově pádu ale nemohl Strom světa zůstat nedotčen. Po Deathwingově příchodu na Azeroth došlo k prolnutí realit mezi vnějším světem a elementálními sférami – prostor Firelands se dotkl Azerothu právě v místě, kde stojí hora Hyjal, a její lesy zachvátily plameny. Elemental Lord Ragnaros, Pán ohně, vyslal do útoku své ohnivé elementály, aby léčící se Strom světa spálili na prach. Na jeho obranu se postavili druidové z Cenarion Circle a stejně tak ze Smaragdového snu navrátivší se Malfurion Stormrage, a svou pomoc přislíbili i dračí Aspekti. Zformovala se nová frakce – Guardians of Hyjal, a spolu s nimi se navrátilo i mnoho Ancients – prastarých duchů divočiny, kteří kdysi bojovali po boku nočních elfů proti První invazi Plamenné legie. Aessina, Goldrinn, Aviana, Tortolla, dokonce i sám Cenarius, ti všichni se postavili proti silám Firelands a nyní brání horu Hyjal i zesláblý Nordrassil.

Naopak na stranu ohně se přidal další z mocných druidů – Fandral Staghelm a jeho Druidové plamene (Druids of the Flame). Zrádce Fandral nyní slouží samotnému Ragnarosovi a jeho domovem se stala Molten Front, kde se nyní svádí tuhé boje; na této frontě se rozhodne, zda zvítězí síly ohně, nebo Malfurion a Strážci Hyjalu.


Hour of Twilight

 

hour of twilight


Hour of Twilight neboli Hodina soumraku jsou dle starého proroctví poslední dny existence Azerothu, jaký jej známe; chvíle, kdy se Staří bohové vymaní ze svých pout, která na ně uvrhli Titáni, a plameny chaosu přetvoří tvář světa ke svému obrazu.


První událostí, která dala tuto řetězovou reakci do pohybu, bylo zřejmě otevření bran Ahn’Qiraj a objevení prvního ze Starých bohů – C’Thuna. Dalším článkem řetězu byl bezpochyby Ulduar, z něhož byl málem vypuštěn na svobodu Yogg-Saron. A je myslím zcela zřejmé, kdo byl v nedávné době oním katalyzátorem, který dal tušit blížící se konec. Deathwing, jehož mysl byla zcela pozřena vůlí Starých bohů, a který nyní rozsévá po Azerothu smrt a zkázu.

Celý svět se hroutí – došlo k průniku sfér a na hoře Hyjal se Azeroth prolnul s ohnivými Firelands. Další hrozba se objevuje na opačném konci světa – ve Stranglethornu, kde se trollský kmen Zandalari pokouší o sjednocení všech svých bratří pod jedinou vlajku.

Skutečně se blíží zkáza světa...? Podle vize Té ze sna, zeleného Aspekta Ysery, v Hodině soumraku všech pět Aspektů, včetně Deathwinga, má vydechnout naposledy pod Wyrmrest Templem.

(Více čtěte v povídce End Time, Well of Eternity a konečně i samotnou Hour of Twilight.)

Vazby mezi minulostí, přítomností a budoucností mizí. Největší hrdinové Azerothu se musí vydat daleko do hlubin času, do doby před deseti tisíci lety, kdy byla vytvořena nejmocnější zbraň všech dob, Duše draka. Jediná zbraň, jejíž moc je schopna postavit se moci Deathwinga.
Aspekti – Alexstrasza, Ysera, Nozdormu a nový Strážce magie Kalecgos – ji vloží do rukou Thrallovi, šamanovi, který nejspíš znamená jedinou naději pro svět, který se nadsvětelnou rychlostí blíží své vlastní zkáze. Thrall se nyní musí vydat na Wyrmrest Temple, kde má dojít k poslední bitvě proti silám šíleného černého Aspekta.
Dragonblight čelí útoku klanu Twilight’s Hammer; proti Thrallovi a Aspekům stojí nespočetní nepřátelé, jako například bývalý svatý muž Archbishop Benedictus nebo Infinite Dragonflight se svým tajemným vůdcem, a za nimi všemi – samotný Deathwing.
Jeho konec je však již zpečetěn.

Thrall: Twilight of the Aspects



thrallRádi byste znali více podrobností o událostech jako volba nového Aspekta Modré letky, zmatky kolem Infinite Dragonflight nebo byste rádi navštívili ty nejnemožnější časové linie, ve kterých je doslova vše postavené na hlavu? Pak byste si rozhodně měli přečíst knihu Thrall: Twilight of the Aspects of Christie Golden. (Příběh navazuje na The Shattering.)
Popis děje najdete zde.
POZOR, VELKÉ SPOILERY!
A nedočkavci mají k dispozici dokonce úryvek.

Wolfheart



S knihami ze série Warcraft se k poslední době roztrhl pytel. Dalším příběhem, který byste si rozhodně neměli nechat ujít, je Wolfheart od Richarda A. Knaaka, popisující osudy lidského krále Variana Wrynna a události úzce se týkající nového aliančního přírůstku - worgenů.
Popis děje najdete zde.
POZOR, VELKÉ SPOILERY!


Stormrage



emerald dream

Časově děj knihy Stormrage, opět od Richarda A. Knaaka, zapadá za přesunutí Dalaranu do Northrendu; příběh vypráví o Smaragdovém snu a Noční můře, která tuto tajemnou přírodní sféru napadla.

POZOR, VELKÉ SPOILERY!

Když byl Azeroth ještě mladý, Titáni na tento svět vnesli řád a zformovali ho ke svému obrazu. Plody jejich práce však ještě mnohokrát změnily svůj tvar i formu a svět tak nabyl podoby, jakou známe dnes. Původní verze Azerothu však stále existuje, přestože Titáni zemi opustili již před dlouhými věky.
Je jí Emerald Dream, Smaragdový sen.

Dříve mohli druidové nočních elfů vstupovat do Smaragdového snu bezpečně, avšak v poslední době se zeleným světem začalo rozmáhat tajemné zlo – Noční můra. Začala přetvářet Smaragdový sen v místo, kde ožívají děsy a stávají se hrůznou skutečností. Strážci bran do Smaragdového snu, čtyři draci Zelené letky – Emeriss, Lethon, Ysondre a Taerar – byli pokřiveni Noční můrou a staly se z nich stvůry, pouhé stíny svých bývalých já; stejně tak mnoho druidů bylo ve spánku lapeno uvnitř Snu bez možnosti návratu, mezi nimi i samotný Malfurion Stormrage.

Tyrande Whisperwind, zneklidněná Malfurionovým stavem, nechá povolat Fandrala Staghelma, který zjistí, že za narušením Smaragdového snu stojí právě Noční můra. Mezitím Malfurion, uvězněný ve smaragdové říši, se pomalu proti své vůli začíná měnit ve strom vlivem kohosi, kdo se sám označuje jako „pán Noční můry“ (Nightmare Lord). Malfurionova jediná šance na záchranu tkví ve vizích, které se mu podařilo vyslat do hmotného světa.

Tyrande se spolu s Brollem Bearmantlem, který zachytil Malfurionovy němé prosby o pomoc, chce vydat do Smaragdového snu zachránit svého druha, a k pomoci se nakonec odhodlá i zelený drak Eranikus. Nejsou však jediní, kterým se podařilo do Smaragdového snu proniknout – dalším z nezvaných návštěvníků je orkyně Thura, neteř Broxigara Rudého, která je nyní nositelem Broxigarovy čarovné sekery. Jelikož se Thura kvůli jedné z vizí domnívá, že Malfurion nesl zodpovědnost za Broxigarovu smrt, pokouší se elfského druida najít a pomstít svého strýce. Když se jí podaří dostat se k němu, zničením Malfurionovy stromové formy druida zároveň osvobodí ze spárů pána Noční můry. Konečně je odhalena jeho totožnost: jedná se o Xaviuse, bývalého služebníka královny Azshary, kterému se za Války prastarých podařilo zachránit se před spravedlivým hněvem Malfuriona tak, že pronikl do Smaragdového snu a skryl se v něm. Eranikus se obětuje a s pomocí Ysery Malfurion Xavia konečně definitivně poráží.

Po zničení pána Noční můry se všichni ti, kteří dleli ve Smaragdovém snu, konečně probouzí. Malfurion slibuje Tyrande, že ji už nikdy neopustí, a příběh končí happy endem jako z Hollywoodu – svatbou obou elfů. Jedna otázka však stále visí ve vzduchu; přestože Xavius se ukázal být tím, kdo je zodpovědný za narušení Smaragdového snu, za jeho činy a za Noční můrou bezesporu stál ještě někdo jiný. Zlo až za hranicemi světa. Další ze Starých bohů...? Kdo ví.

Úvod

 

pandaria


Nejnovější datadisk Mists of Pandaria je vpravdě v mnoha věcech unikátní. Tou první, které si lze povšimnout, je absence nějakého toho „zlého záporáka“, který v předchozích datadiscích obvykle tvořil jádro, kolem nějž se točilo celé lore datadisku - Illidan Stormrage, Arthas Menethil, Deathwing či Kil‘Jaeden - ti všichni (v některých případech i doslova) otřásli samotnými základy Azerothu a způsobily řetězec událostí napříč celým konkrétním datadiskem. Mists of Pandaria však takového „evil villain“ zatím zdá se postrádá a možná nejsem sama, komu připadá, že tento datadisk je i trochu chudší na lore, než je u Blizzardu obvyklé. Pravda je však taková, že MoP toho mnoho skrývá pod povrchem - nejde v něm pouze o nový kontinent a novou rasu Pandarenů, nýbrž se v něm zprvu nenápadně, avšak postupem času stále palčivěji rozhořel konflikt mezi Aliancií a Hordou, jaký jsme snad dosud nepoznali - konflikt, který se započal již ve Warcraftu: Orc and Humans. Mnoho známých postav jím bylo zasaženo a objevilo se i mnoho nových hrdinů.

Nový konflikt

 

konflikt


Deathwing padl. Jak pravila Dárkyně života Alexstrasza, nastal čas smrtelných. Azeroth nyní patří jim. Všichni však pamatujeme, že Horda a Aliance se v dřívějších konfliktech spojily téměř vždy jen pod tlakem těch nejtíživějších událostí, kdy už nebylo na vybranou a spojenectví bylo jediná možnost, jak zvítězit. Dávná zášť přetrvávající už desetiletí, znovu posílená u Wrathgate, při bitvě o Undercity či útoku na Theramore, nyní přeroste ve Čtvrtou válku, válku o Azeroth.

Horda využila příležitosti rozšířit hranice svého území už v době, kdy na Azerothu řádil Deathwing. Teď, když je bývalý Strážce země mrtev, je jasné, že jejich ofenzivní postup bude pokračovat se zvýšenou intenzitou. Což by Aliance možná i vydržela nějaký čas ignorovat, ovšem jen do doby, kdy je napadeno jedno z nejdůležitějších aliančních měst, přístav Theramore. Vliv Aliance ve východním Kalimdoru se se ztrátou tohoto strategického bodu rozplyne jako dým a to není jediný důsledek pádu Theramoru…
Jediná diplomatická bariéra mezi Hordou a Aliancí - Jaina Proudmoore - mizí. Jaina se vždy snažila podporovat zájmy Hordy, jak se dalo, a svou mírovou politikou se snažila zajistit spolupráci mezi oběma frakcemi, s čímž jí ochotně pomáhal i Thrall; ten se však vzdal svého Orgrimmarského trůnu a Jaina zůstala sama proti válkychtivého Garroshovi. Je více než pravděpodobné, že zkáza jejího domova v ní příliš pochopení pro Hordu nezanechá, a pokud ano, stejně nebude mít žádnou základnu, z níž by mohla naplňovat své plány.
Varianovi Wrynnovi, který je nyní pánem jediného nepokořeného lidského království, již nikdo a nic nebrání plně rozvinout svoji nenávist vůči orkům. Stormwind, jakožto poslední bašta původních mocných Sedmi království, stojí osamocen; Theramore je v troskách, Gilneas se proměnil ve válečnou zónu a jeho vůdce se jako spráskaný pes, eh, totiž vlk, se musel uchýlit k Varianovi do Stormwindu, Kul’Tiras nejspíše nevydržel řádění Cataclysmu. Na Varianových ramenou nyní spočívá osud a naděje celého lidského plemene a v jeho srdci plane zloba, která pouze čeká, až ji její nositel obrátí proti rozpínavé Hordě.
Je zřejmé, že válka je na spadnutí. A všichni alianční vůdcové, od Tyrande Whisperwind, přes Proroka Velena až k Radě Tří kladiv, mají v Jaině jasný a názorný příklad toho, co se stane, když se někdo pokusí s Hordou vyjednávat.

varian


Vypálením Theramoru získala Horda v nadcházející válce první velkou výhodu - Aliance ztratila jedno ze svých nejdůležitějších měst, navíc přístav, který dával Alianci výhodnou pozici nejen v rámci východního Kalimdoru, ale i celého kontinentu, a kvůli jehož ztrátě bude mít nyní velké problémy se zásobováním, vyzbrojováním i s obyčejnou námořní dopravou. Horda však nemá zdaleka všechny esa v rukávu.
V posledních několika letech vznikla jako odpověď na celosvětové konflikty řada organizací, které byly svého času neutrální a často přijímaly členy jak Aliance, tak i Hordy, avšak jejich původ a jádro je bezesporu alianční. Mluvím o frakcích jako Kirin Tor, Argent Dawn a Argent Crusade či Avengers a Guardians of Hyjal - ti všichni se skládají převážně ze zástupců aliančních ras a proto nyní, když už služby těchto frakcí jako takových nejsou zapotřebí, se jejich členové vrací zpět do svých domovů a budou již bojovat ne proti nějakému mocnému ultimátnímu nepříteli, nýbrž za svého krále a za Alianci, která tím získá schopné mágy a arcimágy, elitní válečníky, zocelené těmi nejtužšími boji proti Pohromě, elfské druidy a další důležité stoupence. Jak vidno, Aliance rozhodně nejde do nadcházející války s prázdnýma rukama.

Přesto ale není v nikterak záviděníhodné situaci. Zánik jim hrozí prakticky každým dnem - například goblini v Azshaře sestrojili mocnou ničivou zbraň, která nyní míří přímo na Stormwind. Zdá se, že Aliance nemá co ztratit; může klidně zaútočit na Orgrimmar, i když ví, že takto opevněné město může být dobyto leda v jejich nejdivočejších snech. Proč ho však dobývat? Stačí odvést pozornost hordských sil na tak dlouho, aby mohli noční elfové tajně zaútočit na goblinskou základnu a zbraň zničit.

Jisté je jenom jedno - krev poteče na obou stranách, a možná se v ní utopí všichni.

Hrdinové



Stejně jako byla kniha The Shattering od Christie Golden jakýmsi úvodem, prequelem k blížícímu se Cataclysmu, pro Mists of Pandaria je podobným prequelem kniha od téže autorky, Tides of War, mapující osudy Jainy Proudmoore, kolem jejíž osoby se točí mnoho událostí z preMoP. Dalším užitečným průvodcem novým světem je grafická novela Perla Pandarie z pera spisovatele Mickyho Neilsona, jejímiž hlavními hrdiny jsou Chen Stormstout a jeho mladičká neteř Li Li, všetečná pandarenka, která netouží po ničem jiném, než po vzoru svého strýce prožívat velkolepá dobrodružství někde v dalekém světě.

Mimo tyto dva důležité zdroje informací byste měli vědět pár věcí o postavách, jejichž zásahy ovlivní dění celého datadisku. Jde o vládce obou frakcí, Garroshe a Variana Wrynna, dále Varianova dospívajícího syna Anduina a v neposlední řadě o již zmíněnou kouzelnici Jainu Proudmoore.

Garrosh Hellscream

 

garrosh


„Napřed zmlátit, pak se teprve ptát.“ Zlaté a velmi hojně využívané pravidlo, a to nejen ve fantasy světech, by se na Garroshe docela dobře hodilo, až na to, že Garrosh nemlátí, nýbrž rovnou zabíjí, a už vůbec nemá pražádnou potřebu se na něco ptát. Po kompromisům otevřeném Thrallovi je vůdce, který se snaží ovládnout vše v dosahu své sekery a mění Hordu ve skutečnou hordu krvelačných válečníků bez slitování, jakými byli dříve pod vlivem démonické krve, skutečně velkou změnou. Garrosh podněcuje válku, která může přerůst ve skutečně zničující konflikt, avšak ne všichni se přiklánějí na jeho stranu - stále se najde pár takových, kteří jsou ochotni ctít staré způsoby, kterým Hordu naučil mírumilovný Thrall.

Varian Wrynn, Anduin Wrynn

 

varian


Zatímco Garrosh hledá nepřátele tam venku, Varian Wrynn musí čelit svým vlastním vnitřním nepřátelům. V jeho snažení být respektovaným vůdcem a také dobrým otcem mu totiž brání jeho roztříštěná osobnost - památka na střet s Onyxií, v jejímž důsledku se Varian občas přestává ovládat a to je také jedním z důvodu značného odcizení mezi otcem a synem. Dalším důvodem je to, že mladý Anduin, který je mnohem mírnější povahy než nesmiřitelný Varian, nesdílí názory svého otce, především jeho téměř chorobnou zášť k Hordě. A zatímco Varian by chtěl mít ze svého syna respektovaného válečníka, jakým je on sám, Anduin si zřejmě vybral jinou cestu - jeho spojení se Svatým Světlem ho totiž sblížilo s prorokem Velenem a možná přivedlo na dráhu kněžskou, s čímž se Varian nejspíš nebude ochoten jednoduše smířit.

Jaina Proudmoore

 

jaina


Přestože se Jaina stále snaží udržet status quo, který mezi Aliancí a Hordou přetrvával za doby velení jejího přítele a spojence Thralla, je více než jasné, že tato její mírová politika velice rychle skončí - nejspíš roztříštěná o sekeru nového Warchiefa Garroshe. A jako by to mladá čarodějka už tak neměla dost složité, král Wrynn jí dal jasně na srozuměnou, že až dojde na lámání chleba a ona se bude muset rozhodnout mezi Aliancí a diplomacií, bude jen jedno rozhodnutí správné.

Zandalari



Jak vidno, svět je na pokraji konfliktu. Zde to však nekončí a do hry přichází další figura - trollský kmen Zandalari, který v událostech patche 4.1 zcela změnil své postoje a nyní se snaží o obnovu dávného trollského impéria, a to doslova ohněm a mečem. Pod vedením tajemného proroka Zula se nechaly strhnout i další trollské kmeny a před tuto volbu byl postaven dokonce i vůdce Darkspearských trollů Vol’jin - ten však Hordu nezradil a naopak sebral všechny dostupné síly Aliance i Hordy a zaútočil na Zul’Gurub a Zul’Aman. Účinek však byl z dlouhodobého měřítka mizivý; trollové na síle nijak neztratili, pouze byly pozastaveny jejich zlovolné plány, a tajemného proroka Zula jsme dosud ani nespatřili…
Více o kmeni Zandalari a proroku Zulovi čtěte zde.

Pandaria

 

pandaren


S tímto tedy vstupujeme do lore Pandarie. Náš hrdina, zocelený předchozími vítězstvími i poučený několika prohrami, se po ztroskotání objevuje na březích dosud neznámého kontinentu - Pandarie, a brzy se setkává s většinou tvorů, které se zde, odtrženy od zbytku světa, nerušeně po tisíce let vyvíjely. Nejsou to samozřejmě jenom pandareni; ostrov obývají další přátelské i méně přátelské rasy jako hozen, jin‘yu či grummel. Každá z oblastí Pandarie má přitom svůj vlastní příběh, který můžete během plnění questů sledovat. Příběh, jehož jste vy sami nedílnou součástí.
Všude po světě jsou také rozesety objekty oltářů (shrines), z nichž se můžete dozvědět střípky lore jednotlivých ras, frakcí či míst, a po nalezení všech samozřejmě také obdržíte achievement a pěkný kus zbroje na památku. Kromě toho také máte možnost navštívit pandarenské Lorewalkers, zcestovalé znalce příběhů, v Údolí věčných květů (Vale of Eternal Blossoms), kteří vám mohou vypovědět mnoho příběhů a také vám schraňují vaše vlastní texty, přečtené z oltářů, v jejich knihovně, kde si je můžete kdykoli znovu najít. Jakmile dosáhnete 90. levelu, odemknou se vám nejrůznější daily questy (různé pro každou z MoP frakcí), z nichž získáváte jednak reputaci s oněmi frakcemi a jednak se dozvídáte další fragmenty jejich příběhů, které si postupně skládáte do celé mozaiky lore.

Abych to shrnula, v Mists of Pandaria narážíte na lore prakticky za každým kamenem, na každém kroku; stačí se jen pořádně dívat… a číst popisy questů.